Leden 2012

Mrkev

29. ledna 2012 v 10:51 Chaos
Název článku je "Mrkev".
Šílený co.
Ani ne.
Mám prostě chuť na mrkev. Nejlépe barevnou. A obrovskou. Budeme tančit ve vlnách divokého rock n rollu. Budeme šaškovat u světélkujícího, točícího se billboardu. Budeme plakat kvůli toxikomanii našich známých. Budeme utíkat napříč temným tunelem až nakonec skončíme v náruči našich milujících otců. Budeme zase všichni žít. Budeme čistí jak savem prožrané povlečení. Budeme světélkovat. Budeme pořád používat slovo "budeme". Bude nás to bavit. Nikdy se nevrátíme. Budeme navždy žít budoucností. Minulost je moc drahocenná.
Budeme sami. Budeme pomalu pochodovat po rozlehlé, krásně posekané louce. Budeme si vyprávět tajemství. Budeme se svěřovat. Budeme se bát.
A nikdy to neskončí.

Daleko, vysoko...bláto

28. ledna 2012 v 22:18
Můžete říct že jsem divná že sem házim třeba 6 článků za den, ale za a) nikdo tu stejně ještě nebyl a za b) baví mě to. Však ono se to zbrzdí.


Hřání u srdce

28. ledna 2012 v 19:54 Čmárání
Libuji si ve vytváření kýčovitých fotek jako jsou západy slunce. A je mi putna že to lidi zavrhujou. Vždycky když vidím nějakej takovej západ, mám pocit že jsem v jiném světě. Ve světě plném obřích růžových hub a všudy poletujících gigantických mýdlových bublin. Je tam i takové jezírko, je barevné, ale úplně čisté. Slyším tóny starého zaprášeného klavíru.


Patly matly

28. ledna 2012 v 19:20 Čmárání



Abstrakce. Nevím. Jde to vždycky samo. Učitelka na ZUŠ mi říká že mám výbornej smysl pro fantazii. Jsem ráda. Alespoň něco..

Rodný kraj (foto)

28. ledna 2012 v 16:00 Čmárání
Koho by zajímaly komíny, že? I ty kusy cihel dokážou někdy vytvořit praštěnou atmosféru...


Trauma

28. ledna 2012 v 15:30 Čmárání
Jako malé se mi často zdávalo o jednom velkém psovi ležícím na konci chodby, který se najednou zvedl, oči mu zasvítily, vycenil zuby a rozeběhl se ke mě za účelem sežrat mě.
Zkoušela jsem svůj nový foťák na svém jorkšírovi a výsledek mě trochu vyděsil.


Úplně nejprvnější článek

27. ledna 2012 v 23:00 | Kim |  Stereotypní zápisy
Je to tak, už asi po 85335678743567tý jsem si založila blog, ale tentokrát jsem si řekla že bych to mohla konečně dodělar do konce. Kdoví, třeba se na to zase vykašlu, nebo naopak mě začne to pendlování mezi šedivým životem a počítačem bavit. Už na první pohled ten blog působí drasticky amatérsky, ale já na takovýto "šperkování" nejsem. Ber. Nebo neber. Pokud jste milovníky spisovné češtiny, zřejmě tu nevydržíte, páč já také nevydržím psát pořád spisovně, nedejbože až vulgárně.

Takže tak nějak.

Mám toho v palici spousty a spousty co bych chtěla tady zveřejnit.

Záleží na tom jestli si to vůbec někdo přečte.

Vlastně nezáleží.