Novorozeně, adolescent, batole.

5. února 2012 v 0:20 |  Chaos
Ani mi nebudete věřit jak mi tohle bezvýznamný psaní pomahá pročistit si hlavu. Nebo spíše zaneřádit? To je fuk.
Vygumovaná.
Cejtim se jak bezvýznamný plátek sýra.
Učitelka na VV řikala že prý někdo má v hlavě jakýsi "kanál" kterým dokáže bez rozmyšlení hodit cokoliv na papír. Nepřemejšlí nad tím co kreslí. Prostě něco čmárá a ono z toho vzejde něco úplně praštěnýho. Zjišťuji že to nemám tolik u kreslení jako u psaní. Páááni. Ještě umět pravopis.
Dimension 7, dimension 7, dimension 7, dimension 7, dimension 7. Tam si já žiju svým povalečským životem. I na dveřích mám nalepený něco ve smyslu "vstupujete do sedmé dimenze".
Jsem nevyspělý důchodce. Nevím sakra. Vůbec nic nevím. Někdo mi někdy v hlavě zkousne nějakej nerv a já zkratuju. Praštím s sebou na zem. Řvu. Dělám podivný grimasy. Celá se kroutim. Potřebuju se z toho dostat. Nepotřebuji bonbón, potřebuji lék. Leží na skládce toxickýho odpadu. Maminka ho tam poslala. Už se nevrátil. Chci se třást a nemyslet. Bum, prásk, bum bum prásk. Chci už mít nějakýho manžílka. Děsně klidnýho. Malátnýho. Co by sotva stál, ale vlídně se usmíval. Posílal mi pozdravy ze samých famózních míst. Lidi by mu tleskali a já byla pyšná. Všechno by mě bolelo. Americký úsměv. Zapomeňme na český jazyk. Škola. Milovníci nenávisti a adrenalinových sportů, račte přijít do školy. Vaše potřeby se naplní. Budete šťastní. Úsměv od ucha k uchu. Tak se to přece dělá. Nejúčinnější maska. Nasrat.
Jsem odporná stvůra, žiju v jeskyni, nemám šat a při úplňku chodím lovit ryby do jezírka plného slizského žabince. Jenom v teniskách. Až se nažeru, vyju na měsíc. Pak zase zaběhnu do jeskyně a pláču. Řvu. Kleju. Dusím se. Směju se. Pocit viny. Je to tak všudypřítomný. Odveďte to. Vezmi mě za ruku. Vytáhni mě a já pak vytáhnu tebe. Šaty si ale nevezmu. Nejsem zvyklá.
Jako kamarád. Jako kamarád. Jako odvěký nepřítel. Jistě sis nepředstavoval že to dopadne takhle, že jo. Pláčeš nade mnou, ale já tě neslyším. Já pláču nad tvými fotkami. Ty mě ale slyšíš. Sleduješ. Nenávidíš mě. Proklínáš. Za to jak se chovám. Proč. Vím že se snažíš silou vůle mě od toho držet dál. Já to ale nedokážu.
Je mi to ale líto.
Je mi to líto.
Je mi to strašně líto.
Promiň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Energy TCS Extasy McKee Energy TCS Extasy McKee | Web | 5. února 2012 v 11:31 | Reagovat

Nic nevím o situaci která nejspíš zapříčinila tohle "řádění". Ale tohle je naprosto famózní článek. Jen debilní přetvářka dnes všechno je...Prostě velmi povedený chaotický článek :-)

2 without-without-doubt without-without-doubt | Web | 5. února 2012 v 12:05 | Reagovat

Děkuji, ani nevíš jak taková pochvala potěší a nakopne.

3 Flossy C. Flossy C. | Web | 6. února 2012 v 2:03 | Reagovat

psaní je skvělý způsob na vyjádření sebe samého. myslím, že jsi to právě všem dokázala. zachytila jsi v řádcích všechno, co cítíš. miluju takovýhle typy psaní :) sama je provozuju, jen ne na web ale do svého deníčku :)

4 Kim Kim | Web | 6. února 2012 v 17:13 | Reagovat

[3]: Díky... taky píšu deník, ale ten je víc osobnější :D

5 Bigimo M.K. Bigimo M.K. | E-mail | 6. února 2012 v 18:12 | Reagovat

jsem vždy upřímná,vždy!ale myslím si,že přetvářka není nikomu cizí.ve škole jsem ta vysmátá holka,divná,úchylná ale vždy se skvělou náladou.jak smutné a tragické by to nebylo,pravda je na jiném konci světa.vážím si tech kdo se neboji postavit se tváří v tvář vlastním myšlenkám a pocitům!respet!

6 Camilla Dickless. (z ganja ráje) Camilla Dickless. (z ganja ráje) | Web | 10. února 2012 v 21:17 | Reagovat

Nepotřebuji bonbón, potřebuji lék.
nádherný, skoro mám až husí kůži, z těch tvejch pocitů

7 Delorah Delorah | 13. dubna 2012 v 20:51 | Reagovat

Strašně mě to oslovuje. Zmítáš se ve agendu myšlenkách, který kdybys řekla lidem, co znáš, nebudou vědět o co jdou. A donucuješ mně, abych se zmítána ve tvejch myslenkách a mejch dohromady...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama