Vylévání kamene

8. února 2012 v 18:12 |  Chaos
Stát před oknem a uvažovat jestli se rozeběhnout je fakt sranda.
Dokud vám nedojde vážnost situace.
Kecám, je to sranda.
Pořád přemejšlim nad jednou věcí. Rozeběhnout se a vzlétnout. Chci to umět, chci vyskočit. Ale nejde to. A asi nikdy nepůjde... hm.
Stereotyp mi vlezl na tu břečku zvanou "mozek". Odejít, mučit se, přijít, čumět, spát. A dokolečka. Nic na práci, a když už tak ěm ta práce děsně štve. Kdyby se mělo splnit vše, nad čím uvažuju, tak by to byl parádní průser. Krok do prázdna. Alespoň by byl ten život akčnější. Nejspíše i o dost kratší. Následuje sladká odměna. Když v hodině nakreslím malé človíčky, jak jdou po schodišti a následně lezou po žebříku někam do výše, do nebe, všichni si hned myslej že je to cesta do ráje. To sakra není. Sama neumím definovat co to je. Jde z toho strach. Deník tloustne. Mysl touží. Jak to všechno jen skončí?
Zdává se mi o tom, jak skáču učitelům po zádech. Jak mě žere pes. Proč.
Nechci myslet, přemýšlet. Vzpomínat. Minulost mě mučí. Vysává ze mě energii, tolik nepotřebnou k životu. Co?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pajussska Pajussska | Web | 12. února 2012 v 14:22 | Reagovat

Nejlepší je se s minulostí smířit, ale to se lekce řekne, že?

2 Pajussska Pajussska | Web | 12. února 2012 v 14:22 | Reagovat

*lehce
už ani psát neumím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama