A tak to bude.

4. března 2012 v 0:42 |  Stereotypní zápisy
Jednoho dne budu bydlet v dřevěný chatě u lesa, úplně odříznutá od světa. Kolem tý chaloupky poteče takovej čistej, průhlednej potůček. Až bude vedro tak si v něm ráno budu máchat nohy.
Město v nedohlednu. Jen louky a les. Nakažlivě čerstvej vzduch.
Uvnitř chatky to bude pěkně útulný. Ani žádný výstřelky z moderní doby.
V obýváku nebude gauč, křesla a tyhle nesmysly. Jen polštáře. Ty polštáře budou poskládaný kolem nízkýho, nizoučkýho konferenčního stolku. A v tom obýváku budou květiny. Neskutečné množství květin. A akvárko s rybičkama.
Nebude tam televize, internet, mobil, rádio... nic. Jen pošta.
Přes ceou zeď bude viset obrovský plakát a na něm Měsíc nad pouští. Děsně uklidňující obrázek. Celý hodiny se budu válet na polštářích, popíjet čaj, zírat na ten švihlej plakát a poslouchat ticho. Starat se o moje dva německý ovčáky. Vždycky jsem chtěla německýho ovčáka, nevim proč. Nikdy jsem netoužila po těch přešlechtěnejch smetácích, ačkoliv jednoho takovýho doma teď mám a taky ho mám ráda.
Takže tam teda budu takhle sedět. Pak přijde můj děsně krásnej manžel, sedne si vedle mě a bude koukat na ten plakát se mnou. Budeme si povídat. Nic víc nepotřebujem.
Každý ráno se vzbudím tak v sedm, úplně čilá, udělám si čaj, vypustím psy ven, lehnu si do trávy a budu pozorovat jak se slunce líně plazí po neskutečně modré obloze. Hlavně na nic nemyslet. Jen vstřebávat tu čistotu přírody.
Budeme si tam pokojně stárnout, až nakonec budu klidně umírat v obklopení svýho manžela. Nebudu na nic myslet. Nebudu myslet na to, co bylo. Jen na manžela a psy který jsem hodlala opustit. Na nic víc.
Tak sladký ten konec bude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 6. března 2012 v 0:00 | Reagovat

Tak to je přesnej opak toho, co bych chtěla.

2 Camilla Dickless. Camilla Dickless. | Web | 8. března 2012 v 15:04 | Reagovat

pěkně sis to vysnila. polstáře kolem konferenčního stolku jsou úžasně lákavé. a taky potřebuju někoho, kdo by se mnou jen tak zíral na nějakej děsně uklidnující plakát a jen tak si se mnou povídal.

3 Pajussska Pajussska | E-mail | Web | 8. března 2012 v 16:28 | Reagovat

Já bych byla zase nejradši někde v ateliéru zapatlaná od barev a na plný pecky poslouchala hudbu. Lila bych do sebe hektolitry kafe, semtam si něco šňupla a všechno by bylo bájo.
No, je fajn snít, ale stejně všichni skončíme tam, kde nechceme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama