Opačný konec vesmíru.

20. března 2012 v 19:48 |  Chaos
Vzbouzim se v pět ráno, rvu si do uší sluchátka a poslouchám muziku. Ať už primitivní nebo geniální, prostě poslouchám. Už nic jinýho ani nedělám, k ničemu jinýmu už se nedokážu dokopat. Aneb "Ještě chvíli a stane se ze mě premiant."
Baví mě pořád psát s novejma odstavcema a nevim proč.
Ani nevim proč jsem nespisovná, blbá, necitlivá, ta s nejlepšíma očima, ta TA.
Chci bejt primitivní chlap a zneužívat ženský blbosti. Chci mít nad vším přehled a tvářit se moudře. A aby mi to všichni žrali. Chci mít stejně debilní přání jako teď. Měla bych široký ramena, byla bych oplácaná, měla bych sexoušskej zadek a přiblblej výraz v ciferníku k tomu. Prostě boží.
"Tolik tě miluju až je mi zle."
Zůstavaj jen dvě slova. Proč, kdyby. Nic víc.
Chtěla jsem napsat úplně gigantózní článek až by se mi z hlavy kouřilo... ale ono houby. Co se formulování myšlenek týče, jsem na tom dost bledě.
Ale já se k tomu dokopu.
Víte, je to jako když mám představu o nějakym suprózním obraze. Začnu ho stvárňovat, ale jediný, co zatim vidim, je pěkná sračka. Přemejšlím nad tím, jestli to vzdát. Ale nakonec si řeknu, že když se do toho opřu nemusí být výsledek špatný. A on nakonec není. Není sice podle mých představ, ale byl zhotoven, a já můžu být spokojená s tím že jsem ho do toho konce dotáhla. Asi se podle týhle teorie budu řídit celý život. Přiznávám že se nemám úplně špatně. Někdy bych snad mohla i říci, že se mám jak prase v žitě. Ale nejde o materiální věci. Jde o to všechno v tý hlavě. A to všechno v tý hlavě se se mnou táhne už dobrou půlku mýho života. Dokonce jsem jednou kvůli tomu byla nucena bejt měsíc vězněna v těsnym pokoji společně s knížkou a ještě jednou holkou (kterou jsem si strašně oblíbila a bylo mi jí líto protože měla neskutečně debilní život) a obrovskym oknem. Na parapetu toho okna jsem sedávala každou volnou chvíli a čuměla skrze mříž ven na lidi. Ráno jsem si vždycky představovala jak jdou do škol za svými přáteli a tolik nenáviděnými učiteli, odpoledne zase že jdou všichni z práce domů, celí natěšení na konečný klid a pohodu po náročném dni. A večer jak nakonec se jdou všichni vožrat se svými přáteli. U toho okna jsem vydržela hodiny. Jednou jsem si vzala papír a tužku a ten výhled nakreslila. Sestřičky ho pak pověsily na nástěnku na chodbě vedle sesterny. Byly tam všelijaký zbytečný papíry, bodování, rozvrhy apod., můj obrázek se mezi tou šedí vyjímal. Zajímalo by mě jestli je tam dodnes. Ať už na tý nástěnce, někde v šuplíku nebo v koši.
Nemyslím, že mi ten měsíc tam pomohl. Jen taková menší životní zkušenost. A docela i pěkná. Bylo dobrý si mezi těmi všelijakými lidmi uvědomit že na tom nejsem zas tak špatně.
Jediný problém mi tam dělalo usínání. Denně jsem brala antidepresiva a k tomu ještě prášky na spaní. Ty prvně zmíněné prášky bych správně měla brát doteď, ale co vás nemá.
Nevím co chci.
Bráním sobě samotné v té samozvané "seberealizaci". A já nevím jak, vážně.
Prostě tim životem tak nějak propluju a nechám věci ať se dějou, ono to nějak dopadne. A popravdě? Tuším jak.




Tak dlouho jsem Nirvanu neposlouchala až jsem MÁLEM zapomněla na to jak je GENIÁLNÍ.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucyje Lucyje | Web | 21. března 2012 v 16:57 | Reagovat

Ani nevím přesně čím, ale tvůj článek mě strašně moc zaujal. A hlavně ta druhá půlka, to bylo jak číst knížku :)

Čím to, že v poslední době dávám přednost stále víc a víc kapelám, a na Nirvanu "zapomínám"? Vím proč. Aby to potom bylo zase jako poprvé- když si člověk uvědomí, že TO je ta kapela, která ho změnila a je tak božská, až se to ani nedá popsat.

2 Skyletta Skyletta | Web | 22. března 2012 v 18:28 | Reagovat

Tou písničkou sis mě získala:)

3 Ilma Ilma | E-mail | Web | 22. března 2012 v 19:05 | Reagovat

Neřekla bych, že jsi na tom s formulováním myšlenek bledě. Naopak. Každý odstavec mě nutil číst dál a dál.
Také poslední dobou jen poslouchám muziku a čtu.
Nirvana - Come As You Are <3 <3

4 Gabby Gabby | Web | 24. března 2012 v 19:51 | Reagovat

[3]:  Naprosto s Ilmou souhlasím. Zdá se mi, že tvé myšlenky jsou velice zajímavé a nutilo mě to číst dál a dál..:)

5 Kestrin Coleridge Kestrin Coleridge | Web | 25. března 2012 v 19:26 | Reagovat

já žádná kurva nejsem!!!

6 Kim Kim | Web | 25. března 2012 v 19:48 | Reagovat

[5]: Reakce "kurva" nebyla mířena na tebe, ale na ten příšerně růžovej obsah tvýho blogu. Jsem holt upřímnej člověk. Live through this.

7 Kim Kim | Web | 25. března 2012 v 19:52 | Reagovat

[5]: A kšá!

8 Christie May Christie May | Web | 26. března 2012 v 22:21 | Reagovat

Jestli ty si na tom bledě s formulováním myšlenek, tak nazdar! Tenhle článek mě naprosto pohltil a šíleně zaujal, je vidět, že jsi do něj nedala jen písmenka, ale i city. To je úžasná schopnost!

9 bludickka bludickka | Web | 27. března 2012 v 11:47 | Reagovat

Nabízí se spousta otázek. Co se stalo? Jak ses tam dostala? Nevím, jestli chceš odpovídat. Je fajn, že jsi to tam zvládla. Nedovedu si představit podobnou zkušenost.

Jinak Nirvanu jsem hodně poslouchala na střední s kamarádkou a vždy když jí slyším, tak si na to vzpomenu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama