Poof!

8. března 2012 v 18:02 |  Chaos
Teď se každý den probouzím pěkně zmatená.
Pronásledují mě praštěný, avšak ne nepříjemný sny. Jsou docela milé. Ale pekelně živé. Tedy... jak který.
V noci mě pak budí bolesti hlavy, které nejdřív potlačuji vůlí, ale díky tomu že jsem zvyklá na prášky to nefunguje. A už nikdy fungovat nebude.
A povedl se mi zázrak.
Vrátila jsem se v čase. Doopravdy jsem se vrátila v čase s úmyslem napravit chyby který jsem napáchala. Pak jsem se lekla a ty chyby napáchala znova. Bože.
No nevadí.
Myslela jsem si, že mě týden prázdnin vyléčí z toho humusu kterej nedokáže můj omezenej slovník nazvat. Ale hele, ono to pokračuje dál, ne-li je to ještě horší!
Včera jsem se několik hodin procházela po tomhle podělaným městě a cejtila se tak strašně prázdně. Chodila jsem po nábřeží sem a tam, nechala se okukovat praštěnejma bruslařema že tam jsem tak sama. Něco tomu chybělo. A nebyla to jedna věc. Chybělo tomu miliony, miliarda věcí. Kecla jsem si na ledovou lavičku a přemejšlela nad tím. Z tý miliardy věcí jsem přišla asi jen na tři. A k tomu ta příšerná bolest hlavy. Chvála Bohu za brufen a tyhle sračky plné benzínu.
Baví mě pátrat v paměti a přicházet na dávno zapomenuté věci. Jako když oprašujete knihu. Knihu která má nebezpečný obsah. Obsah kterej jste nikdy vidět neměli. Pak si ten obsah pořád přemítáte v hlavě a jediný na co se zmůžete je : "Jéžišmarja."
Táhněte s kravinama jako je Hlas Československa, Superstar, Hotel Paradise a navalte Partičku. Chci si zase na chvíli nasadit na svůj vážnej ksicht masku primitiva co se směje každý debilitě.
Nemůžu se dočkat pondělí. Lidé mi poslední dobou z nějakého nevysvětlitelného svědčí. Ale otázkou je, jestli jim svědčim já že? Heheh.
Naše děti jsou vystaveny vymývačům mozků jako je techno a Winx Club. Zavážeme jim oči, hodíme do tmy a počkáme až z toho vystřízliví (ý?). Další generace už se nám zase podaří. Tahle tentokrát stála za pěkný hovno.
California rest in peace.
"A když dostanou to, co žádali, už to znovu nechtějí." Haha, trefný.
Interpunkce není moje silná stránka.
Was she asking for it?
Did she ask twice?
Mám novou potřebu. Novou věc, kterou chci. A neni materiální.
A není hezká.
Nananana. Písničky hrané pod vlivem jsou nejlepší. Tak jakoby kolíbavé. Ne, to neni to správné slovo. Uklidňující, a přitom tak pobuřující.
Nepsala jsem to už někdy? To je fuk.
Chci se zase vrátit do budoucnosti. Tenkráte to byla sranda. Tak uklidňující a přitom tak pobuřující. Já jsem vlastně děsně nevděčnej hajzl. A nechci být. Ale jsem moc velkej hajzl na to abych to měnila. Takže jakási ta pověstná, smrdutá spirála.
Pojď, ujedeme na kole. Bart na nás čeká za rohem. Chce, abychom ho zvolili za prezidenta. Ale ne, to by bylo moc drzé.
Začnu si nelegálně pořizovat ruční granáty a budu je házet po všech, co se budou se svojí drahou polovičkou olizovat na ulici. Nedávaj nám prostor.
Až vyrostu tak natočím film. Bude úplně děsně nesmyslnej, a jedinej kdo ho bude chápat... budu já. A až poběží titulky, bude tam záběr na mě zezadu jak jdu. Prostě půjdu a oni to natočí. Bude k tomu hrát nějaká Bowieovka. Jak sobecké.
Zbejvá mi tejden.
Nebo třeba měsíc?
Musím si dát nějaký nekompromisní ultimátum.

I wanna know, have you ever seen the rain?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 8. března 2012 v 20:05 | Reagovat

Nebude to tou vichřicí na Slunci? :D

2 without-without-doubt without-without-doubt | 8. března 2012 v 20:09 | Reagovat

[1]: Kéž by:)

3 Satine Satine | Web | 8. března 2012 v 21:04 | Reagovat

Super, mám ráda nesmyslný filmy, těším se. :D Ne, fajn článek, nevím, co k tomu říct. Hlavně plnej emocí a to je vždycky dobře, ať už jsou špatný nebo dobrý.

4 ratuska ratuska | Web | 11. března 2012 v 17:05 | Reagovat

Potom o tom filmu budou debatovat hlavouni a dělat, jak tomu rozumí :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama