Jabloň na smetišti.

3. dubna 2012 v 17:43 |  Chaos
Úsměv.
Důvod?
Nevim.
Je mi fajn. Je mi fakt strašně moc fajn, ale to že neznám příčinu mě trochu děsí. Je to prostě jako bomba. Cesta do školy je šedivá až to bolí, ale tam to hned zmizí. Ale já fakt nevim proč. Nevim. Nevim. Pátrám. Nevim. Nevim. Dobrá nálada mě děsí. Vždycky něčemu předchází. Něčemu co už zas tak dobrý není. Nebo jsem prostě jen debilní pesimista, co já vim. Nevěřim v dobrou náladu, zvlášť když vůbec nemá důvod.
To je vám tak, když vás po triumfálním návratu zase vyrazej se slovy "seš nemocná", a vy ignorujete svou mladší sestru co furt omílá "kam jdeš, kam jdeš, kam jdeš?"
Jabloň na smetišti. Tak strašně to konstrastuje, je to tak neuvěřitelné.
Jabloň na smetišti.
Chybí mi živý sny. Dříve se mi zdávaly každej druhej den, člověk pak nad nimi mohl přemýšlet... a teď nevidím nic než mlhu. Když se podívám před sebe, vidím mlhu. Když se podívám vedle sebe, vidím mlhu. Když se podívám za sebe, vidím barvy. Cejtím kolem sebe psí dech, cigarety a smradlavý, plesnivý ručníky. Ale žádnýho psa ani ručníky nepozoruji.
Myslím že jsem na to přišla.
Tohle není skutečnost. Všechno se odehrává jen v mé hlavě, ani ta možná není skutečná. Musí to tak být. Jinak si to vysvětlit neumím. Všechno je mi najednou tak cizí. Před vším teď stojí nepřekonatelná překážka.
Nebo nestojí?
Musím jít. Musím to někam posunout. Nevím co a nevím jak. Ale něco udělat musím.
Školu už jsem tak napůl vypustila z hlavy. Tady není co oslavovat. Ale mě to tak sere. Mozek mi shnil. Už nedokážu udržet sebemenší pozornost. Už nedokážu hrát ani ten pitomej on-line slovní fotbal. Nedokážu se naučit ani jednu jedinou posranou sloku z celý básničky která je mi stejně k hovnu. Mám snad pocit že už neumím ani pořádně psát. I když se kolem sebe rozhlédnu, je fakt že na tom nejsem se psaním zcela nejhůř. Ale radši budu mlčet.
Čas plyne. Fakt jo. Už třetím rokem to fakt cejtim.
Čas plyne.
Třetím rokem jsem pořád na tom samým místě.
Možná se mi jenom drobenko změnil vzhled, co já vim. Ale jinak pořád na tom samým místě. Ne, nevím proč jsem tohle šílenství začala odpočítávat před třemi lety.
Vlastně vím.
Kolik toho může změnit jeden telefonát ze zahraničí?
Kolik toho může změnit stříkačka schovaná v DVDčku?
Jak jsem zjistila, mnohé. Opravdu mnohé.
Ale nedá se nic vrátit. Nic. Jen nosit kytky. A přemýšlet. Ale kytky zvadnou...
Jednou se půjdu podívat na tu vydlabanou skálu pěkně zblízka. A bude mě to zatraceně bavit.
Proč tady melu nesmysly co nikoho neserou a nesmysly co nikoho neserou melou mě?
Proč si vyčítám věci který mi jsou jedno?
Tenhle článek píšu už asi dvě hodiny. Jak jsem řekla, zrovna dvakrát mi pozornost udržet nejde...
Chci ven.
Chci najít to místo, o kterým jsem snila jako malá a o kterým sním možná i ... vlastně ne.
Ale tolik ho chci najít. A já ho najdu. Nepočítám s ničím jiným než s touhle možností. Já ten svět najdu. Bude to tak skvělé.
Na smetišti.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wiwanie Wiwanie | 3. dubna 2012 v 18:08 | Reagovat

tohle je jeden z nejzajímavějších článků tady...

2 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 3. dubna 2012 v 20:17 | Reagovat

Svět je moc šedivej, je to jako bychom se pohybovali na fleku zaschlýho chlastu. Všude tě to tak divně přilepuje a nutí tě to zůstat na stejně bezvýznamnym místě, nemůžeš se hnout a čas se zrychluje.

3 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 4. dubna 2012 v 16:14 | Reagovat

Šedivej svět... Já bydlim na sídlišti a i když se všechny domy (krabice) snažej zastřít svůj šedivej socialistickej původ co největším počtem třískajících se barev, je pořád tak hnusný a jednotvárný...
Je zajímavý, že tři roky jsou u mě taky mezní období... Před třemi lety jsem se taky změnila... A celej můj život a to celkem brutálně...
Já ani nepotřebuju někam zapadat... Jenom by mi bohatě stačilo najít lidi, který by mě brali takovou, jaká jsem... A byli bysme dobrý přátelé...
(Jinak krásný záhlaví :D)

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 5. dubna 2012 v 13:27 | Reagovat

Já k těmdle kolejím dřív hrozně ráda chodila. Byla tam taková prolejzačka. Teď se tam scházej bezdomovci nebo feťáci...
Ale vzpomínek je s nima spjato moc...

5 Ta, která zešílela Ta, která zešílela | Web | 5. dubna 2012 v 15:21 | Reagovat

Jo, přesně, Filipovský. Nesnášim ho, fakt silně nesnáším.

6 Delorah Delorah | 13. dubna 2012 v 21:00 | Reagovat

Lidi si možná ani nedokážou představit, jak tohle umí člověka "dojmout", když ví, o co jde...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama