Nosožravec

23. dubna 2012 v 9:29 | Kim |  Chaos
Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se ráno vzbudila a pousmála se. No takhle.. to že se ráno pousmívám neni moc zajímavý, ale spíš to, co byla příčina.
Jakoby mi mysl opustila tělo a nehrál v tom roli heroin. Prostě odletěla. Na jednu stranu mi to přišlo trochu strašidelný, ale nakonec mi to bylo úplně fuk. Nešla jsem ani do školy, dokonce mě tam ani nikdo doma nenutil, těm už je taky všechno jedno.
Je to úplně jako bych se pohybovala v nějakém neurčitém, krásně tmavém prostoru a na ničem, doopravdy na ničem co se stane nezáleželo. Čas je plynoucí, smrdutá řeka Labe plná všemožnýho harampádí... tedy lidí. A já jen sedim na břehu, a zírám na tu řeku a nemyslím si vůbec nic. Pousmívám se nad rozkvetlou jabloní nebo třešní nebo co to sakra je, a všechno je vlastně fajn.
I když vlastně vůbec.
Ne, je to fajn.
Nebo není?
Je to osvobozující pocit. Je to všechno vlastně jen sen, iluze. Nic z toho se doopravdy neděje. Nepíšu tenhle článek, možná ani nežiji. Sakra, vždyť je to pravda! Když si budete říkat jak jste na tom špatně, budete na tom špatně. To nikdo neznáte Zákon přitažlivosti?!
A proč to sem tahám?!
Vždyť já jsem v pohodě. Takhle v pohodě jsem dlouho nebyla. Nebo je to jen zase ta pojebaná iluze?
Co to sakra..?
Už to mám. Já jsem v pohodě, jen okolí ne. Nebo naopak? Ale jak to mám poznat? Já se v tom všem nějak ztrácím. Přitom to jsou takový nehorázný blbosti. Ale já se zajímám převážně o blbosti, takže nazdar. Ale když se to tak vezme, zas takový blbosti to nejsou. Ale nad čím to vlastně přemejšlim? Nad jakýma blbostma? Vždyť ani nevím nad čím vlastně přemejšlím, takže jak to můžu soudit, hodnotit? Jak o tom můžu psát?
Chci vlastně jen říct, že se něco změnilo. Úplně mě pohltila jakási apatie ke všemu možnýmu nebo jak to nazvat. Božská apatie. Teď se může stát cokoliv, a já budu jen sedět na posteli, zírat do stropu a...
A?
Já nevim.
Měla bych zase začít číst knížky. Ale dneska všechny knížky zaváněj těma trapnejma upírama ve snaze napodobit ještě trapnější Twilight. Takže jako co si vybrat? Absolutně nevim. Naposled jsem četla Mechanickej pomeranč, ale před pomerančem byla, co se čtení týče, velka mezera. Chci prostě jen naplno využít průkazku do knihovny a opakovaně tam srát ty nesympatický knihovníky svým neustálým "a máte tohle? A máte tamto?"
Měla bych se teď spíše zaměřit na to, kde seženu omluvenku hahaha.
Božská apatie.
Ale za pár dní toho vystřízlivi(y?)m, a zase budu dělat zmatky.
Zase ke mě ta mysl vrátí, ale já jí nechci. Ať si dál pluje vesmírem, mě je ukradená.
Nasrala mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 23. dubna 2012 v 12:08 | Reagovat

Dnešní ráno bylo zvláštní. Taky jsem se musela usmívat, jen jsem vyšla ven a viděla jsem slunce. Přitom jsem byla mírně vystreslá z přijímaček, ale v tu chvíli mi to bylo všechno jedno. Já bych Ti na čtení doporučila něco od Irvina Welshe, to se rozhodně Twilightu ani trochu nepodobá. Třeba teď čtu ten Trainspotting, je to o drogách, což každýho sice nemusí zajímat, ale zároveň je tam hodně myšlenek, který stojí za to si zapamatovat nebo se nad nimi aspoň trochu zamyslet. Jinak mám otázku, zda si Tě můžu přidat mezi obl. odkazy? Tvoje články mě fakt baví. :)

2 lady-nik lady-nik | E-mail | Web | 23. dubna 2012 v 14:06 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že jsem usla asi v jednu ráno (problémy kamarádky), jsem čekala, že se ráno nevyhrabu z postele. Kupodivu to bylo jedno z nejklidnějších a nejhezčích vstávání za celý školní rok. Jo, dnešní ráno bylo divné. Navíc to počasí bylo tak veselé, že jsem se prostě musela usmívat!
btw: taky nesnáším knihy u upírech.

3 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 25. dubna 2012 v 22:26 | Reagovat

Já se ráno nikdy neusmívám. Vždycky vstanu asi po pátym odložení budíku, zanadávám si a jdu se převlíkat. Protivná přestávám bejt až když se dostanu z baráku a teď je to takový... jiný, barevný, svěží nebo se to tak prostě jen tváří, to je fuk. Po ránu je mi všechno jedno. Kromě toho, jak vypadá svět. Ani ne tak lidi v něm, jako svět. Co se knížek týče, tak já teď čtu pořád. Ani nevim, co bych bez nich dělala. Před dnem jsem dočetla jedno takový... "fantasy" a to tyhle žánry vážně nečtu. Jmenuje se to Zaklínač, je to od A. Sapkowskiho a vážně mě to bavilo už jen proto, že si tam občas celkem slušně nafávaj .D Má to sedm dílů, myslim. Já četla první díl jménem "Poslední přání". Nebo bych ti doporučila... kníhy Chucka Palahniuka, Toma Robbinse, či Kafku, ty jsou taky moc fajn. Zvlášť ten Palahniuk.

4 Camilla Dickless Camilla Dickless | 28. dubna 2012 v 9:56 | Reagovat

"Zase ke mě ta mysl vrátí, ale já jí nechci. Ať si dál pluje vesmírem, mě je ukradená.
Nasrala mě."
zase jeden dokonalej článek. nevim, jestli tyhle pocity znám, možná v trochu jiný podobě než ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama