Bojím se.

21. května 2012 v 16:25 | Kim |  Stereotypní zápisy
Píšu po čím dál kratších intervalech, zdá se mi. Ale vem to čert.
Věci se mají tak, že... zase to nedokážu popsat. Nejde to. I když zatnu zuby, nehty si vrejvám do dlaně, nikdy nenajdu ty správný slova. Cejtim se jak omezenec kterej včera vylezl z prehistorický jeskyně a učí se jíst příborem a oblékat se.
V poslední době na mě prší jakýsi kyselý déšť falešné polodobré nálady a pološtěstí. Nemám žádný sebemenší důvod nějak jančit a vejskat jak švihlá vytlemená kravka. Nebo možná mám, já nevím.
Já se prostě štěstí bojím. Boím se i dobré nálady. V životě pro mě vždycky mlhavé chvilky štěstí předcházely příšerné zklamání. A já se bojím že to přijde znova. Že se na něco těším, a ono to nepřijde. Je pravda, že s věcmi nelze na sto procent počítat a taky že nic nepřijde samo, nespadne z nebe... ale když já jsem tak hrozně naivní. Nezdá se to, ale fakt jsem. Bohužel.
Ale ono to přišlo jako blesk z čistého nebe. Z mojí strany tedy. Jestli to přijde i na druhou osobu, toho se právě bojím. Nikdy by mě nenapadlo že se nechám takhle divně zblbnout. Je to tak nepravděpodobný. Nic nevyjde, vidím to. A sere mě to. Brácha pořádá oslavu, rodiče pryč, všechni jeho kámoši a pro mě tak trochu známí tu přespí. A mám z toho rozporuplné pocity, protože to jsou fakt fajn lidi, ale v jejich společnosti si připadám jak blbec. Sice už mi řekli, že jsem fajn, ale já se tak necejtim. Můžu sedět opodál a zírat do blba, nikoho neotravovat, a furt si budu připadat jak osina v prdeli. Ach jo.
Proč mi nikdy nemůže nic vyjít?
Je to tak nepravděpodobný.
Ale tak moc bych si přála aby to vyšlo, i když už jsem předem zklamaná. Už nechci bejt tak naivní, jako vždycky koneckonců. Ale je to jak na horský dráze. Chvíli jsem úplně neskutečně šťastná pro tu neuvěřitelnou příležitost, a pak najednou už úplně vidím jak žádná takový příležitost nepřijde a já si budu ty rány způsobené mojí dětinskou naivitou lízat ještě celkem dlouho.
Tenhle stav mě pronásleduje už od včerejška a už chci aby to bylo za mnou a já věděla na čem jsem.
Jsem debil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Delorah Delorah | Web | 21. května 2012 v 17:37 | Reagovat

Prosim tě, nejseš žádná osina, věř si už kurva trochu! A nenechávej se tim tak ovlivnit dyť budeš mít eště takovejch příležitostí. Nejseš padesátiletá bába, tak se tim nestresuj, ne?

2 Satine Satine | Web | 21. května 2012 v 18:18 | Reagovat

Taky se vždycky dopředu bojím a čekám to nejhorší, ale tím si člověk akorát ubližuje. Zkus se na svět chvilku koukat optimisticky, přece se Ti pořád nemůžou dít jenom špatný věci. Je tu možnost, že to vyjde a taky možnost, že to nevyjde. Obě jsou na stejné úrovni. Pokud to vyjde, tak to bude super, pokud ne, tak se oklepeš a půjdeš dál.

3 Delorah Delorah | Web | 21. května 2012 v 20:27 | Reagovat

[2]: Přesně tak. Užívej si to, dokad´ je to tady!

4 Anonimka Anonimka | E-mail | 22. května 2012 v 10:41 | Reagovat

Nejsi žádná osina v zadku ty vole!!!Proč debil?Žádný debil nebude psát tak geniální články jak ty ,kurva.Ty si ta co vidí svět takový jaký je.Nebo by sis radši připadala děsně cool jako nějaká trapná bárbý?!Špatný časy má každý a nenech se tím srazit na kolena, ty si ta silná!!Stačí si to jen uvědomit!!!

5 Delorah Delorah | Web | 22. května 2012 v 10:42 | Reagovat

[4]: Přesně.

6 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 22. května 2012 v 18:45 | Reagovat

Vážně se divím, když na mne spadne takový ten pocit hrající si na voňavý a přitom je jen plný aviváže, jo, takový to štěstí, ke kterýmu nevim jak a kdy jsem k němu přišla.
Ty lidi maj štěstí, že budou s tebou, protože jsi nejen inteligentní, ale velmi vnímavá. Myslim, že to bude pěkný a není třeba si ničeho obávat.

7 Camilla Dickless. Camilla Dickless. | Web | 23. května 2012 v 13:55 | Reagovat

žádnej debil, jsi prostě...moje spřízněná duše.
tohle štestí a tahle dobrá nálada...no není to tak trochu debilství?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama