Žiju

11. května 2012 v 20:04 | Kim |  Chaos
Všechno by se dalo vlastně shrnout do jednoho jediného slova.
Žiju.
Toť vše. Asi.
Tenhle tejden byl prázdnej. Jiný slovo mě nenapadá.
Prázdnej. Jako by všechno, lidi, věci, pojmy... byla nějaká pára. Nemůžete jí nějak uchopit, ale víte o její přítomnosti. Ta vlezlá přítomnost!
Cítím se jako by mě vyblila ropucha. Ropucha, jejíž kůže vylučuje tekutinu s halucinogenními účinky. A já ležim v těch blitkách, zírám do oblak a potutleně se usmívám. Nevím ani proč ten úsměv. Jen prostě sleduju tu atmosféru konce. Slyším jakýsi uvolnění ve vzduchu. Zní to jako hudba od samotných andělů. Támhle harfa, tu klavír. První paprsek slunce proráží ranní mlhu. Chci se vrátit na podzim o pět let zpátky.
Ne, já se tam už vrátila.
Tak čistej vzduch mi ještě plícemi neproudil. A nikdy už nepoproudí.
Brodím se tou ranní rosou a nic mi nechybí. Poté sejdu na asfaltovou silnici lemovanou stromy zdobenými listy hrající všemi podzimními barvami. Zpěv ptáků. Dávno nefunkční vlakové "nádražíčko" uprostřed lesa. Je to tak nenávratně pryč.
Tolik bych chtěla mít možnost prožít určité vzpomínky znovu a znovu. A znovu. Netrávila bych čas jinak, to rozhodně.
Život je pro mě strašně nepochopitelná věc. Ještě více nepochopitelnější než smrt.
Nevím, poslední dobou se vůbec v ničem nevyznám. Asi to bude tím, že jsem načala už třetí plato toho onoho "zázraku" co se do mě snažej všichni okolo nacpat v domnění, že mě vyléčí, i když vlastně sami neví, z čeho vlastně mě léčí. Pořád samý : "Doktor říkal že máš spadeno na psychopata, doktor říkal že tohle, doktor říkal tamto, doktor říkal, doktor říkal, doktor účtoval, doktor říkal..."
To se lidi radši spolehnou na řeči někoho úplně cizího než na svůj vlastní názor nebo myšlenku?
Ach jo.
Jako zahradník jsem zklamala. A loupit nemůžu večně. Ale ta kytka na mě pořád volá a volá. Je tak zelená. A voňavá. A mě to tak baví. Baví mě si jen tak lehnout na postel a na nic nemyslet. Jen zírat. Snad i usínat. Baví mě to. Je to hrozný.
Čekám na den kdy se mi rozpustí jazyk a všechno mrtvé znovu ožije. Stydím se za sebe.
Čím dál tím víc se mi to zdá jako sen. Ačkoliv v těch opravdových mě navštěvují rozřezané, znásilněné ženy. Pak po probuzení na o těch ženách celej den přemejšlim a nevím, nevím co si myslet. Najednu stranu mě to strašně děsí. Na druhou mě to fascinuje. Měli by mě upálit. Pustit na mě stádo masožravých krys nakažených všemožnými pohlavními chorobami.
Na druhou stranu mám poslední dobou jakýsi záchvaty "kreativity", nevím jak to nazvat. Tvořím všelijaké koláže, navrhuji šablony které mi pak poslouší na zdobení šedivých zdí ve městě...nebo prostě jen kreslím. Také jsem začala zase číst knížky, mám právě vypůjčenou Sestru od Jáchyma Topola na kterou mě nalákal náš přitažlivo-odpuzující učitel dějepisu poté co o knížce řekl že "mnoha lidem způsobila psychické trauma". Ta knížka se mi zatím nezdá nijak traumatizující, spíše matoucí. No, uvidíme co z toho ještě bude.
Žiju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Delorah Delorah | Web | 11. května 2012 v 20:36 | Reagovat

Ta která byla s tebou říkala, že ji nemeli.. No nic. Někdo by měl vysát tuhle atmosféru..

2 Satine Satine | Web | 11. května 2012 v 21:25 | Reagovat

Vrátit se do minulosti? Kdyby to jen šlo. I když, k čemu by to bylo? Asi by to nemělo o nic větší smysl než přítomnost.
Hm.. Doktoři toho napovídají. A ty sny Ti teda nezávidím.. Přestože občas taky mívám hnusný, před pár dny jsem zrovna měla sen, kterej se celej odehrával na taťkovym pohřbu. Byla jsem z toho docela vyklepaná.. Tu knížku bych si taky přečetla, kdyby mě na to někdo takovýmto způsobem "nalákal". Vlastně už se stalo, takže si ji píšu na seznam. :D

3 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 12. května 2012 v 11:00 | Reagovat

Jo. Doktoři toho dycky napovídaj.
Sny uměj člověka dost vystrašit. Měla jsem období, kdy mě někdo chtěl zabít, ale bylo to tak...opravdický, že jsem z toho byla ještě tejdny vyklepaná... Ale rozsápaný ženský se mi ještě nezjevujou... Maximálně utopený mimina...
Tu knížku si taky přečtu...
Ale dokud se žije, je to dobrý, ne? Ale je fakt, že někdy i to žití stojí za hovno...

4 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 12. května 2012 v 19:47 | Reagovat

Ačkoliv jsem v minulosti nezažila příliš pěkných, ba vůbec snesitelných věcí, pořád  se tváří fyzičtější věcí, než přítomnost. Chci si prožít ten již tolikrát ohlášený běs namísto života v tomhle dnešnim svrabu.

Je moc fajn, že jsi kreativní, neboť je to jistá forma vybití. Ne, že bys to nevěděla a já se snažila dělat chytrou a vyrovnanou bytost, jen mne zajímáš. Už kolikrát jsem chtěla začít na šablonách, ale končím na anglicky psaných větách postrádajících většího smyslu, jež píši na lampy. Chtěla bych počmárat nebe, ale zatim se to nějak nechytlo. To, že žiješ je smutný, protože většinu života žijem jen v prázdnym utrpení. To tzv. štěstí se usměje minimálně.
Já vidim růžovou krysu, mluvící stíny, mrtvolná těla různě zohavených dětí. Ale v noci mě navštěvujou mrtví andělé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama