Je ráno.

3. června 2012 v 16:01 | Kim |  Stereotypní zápisy
"Svítá." oznámím osobě sedící vedle mě, jakobych snad čekala že si toho nevšimla. Opravdu se chvíli zadívá na oblohu, kelímek v ruce, jen přikývne. Poté se koukne na mě a nabídne mi pití. Neodmítám.
Chvílemi zírám do ohně, chvílemi na oblohu, chvílemi na špičky svých bot, a je mi tak nějak fajn. Slyším rádio z něhož se line především punk.
Smysl života mi uniká a já propadám depresi utopenou v štěstí. Na jednu stranu mi bylo fajn z tohože je mi fajn, ale na druhou stranu jsem byla úplně v prdeli z toho vědomí že to stejně skončí. A ano, ten úžasnej večer doopravdy skončil. A co jsem si z něj zase odnesla? Rozporuplné pocity, ostatně jako vždy. Nevím co si myslet, nevím jestli to je dobře nebo špatně.
Nebo jsem zas úplně naivní? Zase přemejšlim na úrovni malýho, zoufalýho dítěte, kterej dělá z komára velblouda. Jo, přesně tak. Jděte do prdele, tohle už mě nebaví. Ta nejistota. Jakápak nejistota? Nic se nestalo. Nic.
Kelímek před mým ksichtem a tázavý pohled. Zase se napiju. Teď je mi fajn, ale ráno mě sklátí bolebřich a pocit ponížení. To mi v tu chvíli je ale úplně jedno.
Mluvíme o všem možným, a pokaždý mě vždycky příšerně nasere když se někdo do naší konverzace vloží a já jsem zas jak pátý kolo u vozu. Já si chci povídat. Jen já.
Ty brambůrky jsou zatraceně hnusný a pálivý, ale když vás jimi někdo krmí za vás, proč ne. Vypadá to roztomile.
Svítá.
Na lidech se začínají projevovat známky požití tvrdého alkoholu a pohledem na ně se můžete potrhat smíchy, zvlášť když se snaží ugrilovat celý bochník chleba.
Svítá, což znamená blížící se konec téhle idylky.
Nebo ne?
Jen ležet v posteli a nechat v hlavě vybuchovat ten pocit štěstí. Jen ležet v posteli, nic víc. Bejt k sobě přitisknutý zády, nic víc.
A teď?
Mi je na hovno. Všechno to zmizelo jako lajna koksu. A mě sere, neskutečně me sere ta moje povaha. Cejtím se kvůli ní úplně poníženě, úpná sračka. Jsem naivní tlustý prase. Jsem dojímavá. Jsem debil. Proč nemůžu přemejšlet stejně jako lidi kolem mě, proč já tohle musim odnášet. Jednou se stane tohle, a já jsem z toho v prdeli další měsíc. Jsem dojímavá. Naivní. Nebaví mě to, vůbec mě to nebaví. Jsem hlupák a ve věcech se moc pitvám. Stalo se, nic to neznamenalo. Tečka prostě.
Je ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 3. června 2012 v 17:39 | Reagovat

To znám, když člověk zažívá nějakou fajn chvíli, ale zároveň s tím si uvědomuje, že to nebude trvat věčně. A pak to fakt skončí a jeden nad tím musí pořád přemýšlet a neví, co si o tom vlastně má myslet..
Ale nějak se to zkrátka všechno vyvine, nějak bylo a nějak bude.

2 Delorah Delorah | Web | 3. června 2012 v 19:34 | Reagovat

Zezačátku to bylo samý jů, ale mam připomínku. Za a) nejses tlusty prase
Za b) nejses tlusty prase
Za c) nejses debil
Za d) mozná dojímavá, ale na mně nemáš:D
A v tomhle bych neztracela nadeji, kolem tebe se to deje casto a dopada to 'romanticky'. A urcita osoba bude urcite radsi ze to uz neni ky.

3 Marta Marta | 4. června 2012 v 12:20 | Reagovat

Poníženě?Proč kurva?Možná jsem to nepochopila,ale....Můj názor je takový.
Proč si myslíš,že vše co děláš je špatně?Proč jsi blbější,najivnější a tlustší než kdo koliv jinej?To není pravda!
Být jiná je tak krásné,být zvláštní,odlišný je něco co ne každý má.Ta povaha,která tě sere z tebe právě děla něco naprosto úžasného.

4 Camilla Dickless. Camilla Dickless. | Web | 4. června 2012 v 17:51 | Reagovat

jo znám ten pocit, kdy si připadám jako pátý kolo od vozu... neumím se bavit s více lidma zároveň.
a můžeš si připadat jak chceš, já si tě jako člověka cením.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama