Nechte mne nadýchat se nebe.

1. června 2012 v 19:27 | Kim |  Chaos
Kytka už mě nebaví.
Lidi si myslí, že jsem všelicos a všelijak, ale já jsem spíš jen něco.
Srdce mi začne bít tak, až vyskočí z hrudního koše. Nohy a ruce mi klesnou na podlahu, ale hlava se vznáší. Mám pocit, jakoby ty nehmotné věci utíkaly ode mne pryč. Je to tak prázdně úsměvný.
Přijde doktor se skalpelem a vyřízne mi do čela dvířka a ihned je otevře. Vyletím ven. Konečně.
Jsem na svobodě.
Na jak dlouho?
To je jedno.
Schoulím se do nejbližšího rohu a usnu sladkým, voňavým spánkem. Voní jak cukrová vata a oříšky. Oříšky namočené v medu, jemně je rozkousáváte a k tomu si uždibujete kousky cukrové vaty. Takhle nějak. A kolem vás tma, jen slabé měsíční světlo pátrá po pokoji, jakoby něco hledalo. Pohybuje se, ale já pořád sedím v rohu a cpu se vatou. Venku se ozývají cvrčci, občas zazpívá pták nebo zaštěká pes. Šum listí ve slabém větru.
Najednou vedle mě sedí nějaká malá bloncka.
Co chceš krávo, ptám se. Jen se smutně, až jakoby provinila zahledí do podlahy. Obrátím oči v sloup a hlasitě, nervózně povzdechnu. Okamžitě na mne upře své obrovské, jasné oči. Třpytí se v oom měsíčním svitu. Jak kýčovité. Nelíbí se mi.
Co chceš? ptám se jí. Jen mi začne pisklavým, křehkým hláskem vykládat nesmysly kterým jsem vůbec nerozuměla. Že něco není dobrý, ale na druhou stranu vlastně jo. Že přání se plní, ale zase je nám něco sebráno. A že tohle není vůbec dobrý. A prej jestli bych jí nezapla rádio.
Otráveně jsem se tedy zvedla, řeknu vám, nejradši bych tam byla schoulená celá staletí, ale chtěla jsem se rychle zbavit tý malý krávy, tak jsem se tedy dobelhala k rádiu a pustila CDčko, který mi podala a evidentně chtěla poslouchat. Ale jen co se z beden začala linout hudba, bolestně jsem se skácela k podlaze a skučela. Dlaněmi jsem se držela za uši a přála si zemřít. Viděla jsem jen, jak se ke mě blíží lehké, dětské nožky.
Krávo, hnusná vypatlaná krávo, ječím na ní. Ona se ale jen usmívá. A pak zase odešla. A za ní i ta příšerná hudba.
Konečně se rozednívá. Všechny nehmotné věci se zase vracejí.
Je den.
Za okny je mlha, kterou se snaží prorazit ranní slunce. Všechno je zase zpátky. Ta malá bloncka odešla, ale radost z toho nemám. Jakobych se znovu narodila. Jakobych věděla, že je to všechno zase od začátku.
Obléknu na sebe špinavé, upnuté džíny a dlouhý kabát. Překročím práh dveří, a nadechnu se studeného vzduchu. Chvíli budu muset snášet útoky špinavého, všedního života, ale potom...
Se zase budu cpát oříšky a vatou.
Zabije mě měsíční svit a plicní embolie.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 1. června 2012 v 20:28 | Reagovat

Ten song mám ráda, je dobrej. Tvůj článek je ale ještě lepší a společně je to smrtelně skvělá kombinace. Nevím, co jiného k tomu říct nebo jak Ti poradit, možná kdybychom se znaly osobně, ale takhle je to na mě moc "zakódované", promiň.

2 Delorah Delorah | Web | 1. června 2012 v 20:31 | Reagovat

Sice z mobilu nevim, jaká písnička to je, ale výběr ti schvaluju:D

3 Kim Kim | Web | 1. června 2012 v 20:34 | Reagovat

[2]: Ta písnička se jmenuje HEROIN, a ano, fakt děkuji za tvoje schválení, to jsem vždycky potřebovala

4 Camilla Dickless. Camilla Dickless. | Web | 1. června 2012 v 21:04 | Reagovat

prosimtě... článek není vůbec špatnej, jak jsi psala :). a písničku znám. ale k heroinu mi sedí jen ten unavenej začátek, je to jako východ slunce a vybledlým plakátu. to pokračování je spíš truchlení organismu navyklýho na háčko ;)

5 Delorah Delorah | Web | 1. června 2012 v 21:15 | Reagovat

[3]: Haha. A heroin je pro me asi jejich nejlepsi pisnicka.

6 Kim Kim | Web | 1. června 2012 v 21:21 | Reagovat

[4]: To měl být účel:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama