Všivák

17. června 2012 v 12:56 | Kim |  Stereotypní zápisy
Nejradši bych si nafackovala, protože to, co se teď ve mě odehrává je vážně pod mojí úroveň, a jakože ta je už tak pekelně nízko.
Do háje už fakt. Žiju si krásnej život. Opravdu nádhernej, leckdo by mi mohl závidět. Mám dostatek oblečení, peněz, jídla, vlastní pokoj, televizi... tak proč jsem furt tak v prdeli? Proč si nemůžu prostě užívat? Proč se ve všem musim tak šťárat? Doprdele práce.
Byla jsem u tý psycholožky, a tam mě polila pomyslná ledová sprcha - hodlaj mi zvýšit dávky antidepresiv. A to jsem se chtěla zeptat jestli jsou fakt nutný. Do háje.
To se mnou už fakt není možný. Nemůže. Proč. Fuj. Jsem všivák. Naivní mšice, co parazituje sama na sobě. Samu sebe pomalu, ale jistě zabíjí. Ale nepřestane. Skvělý.
Byli jsme na nějakým festivalu kde všude pobíhali a obskakovali se psi z útulku, a já pendlovala mezi pódiem, bráchovym gangem a jedněch velmi, ale velmi milých slečen. V jednu takovou chvíli, když jsem se od bráchy vzdálila, jsem se zase na pohodu zhulila, i když to zas tak intenzivní nebylo. Pak když jsem se vrátila k bratrovi, nestačil se divit jak jsem najednou komunikativnější, ale z ničeho mě nepodezříval. Stejně to už ví, tak co.
Poté, co dohrála nějaká reggae kapela (reggae sice nemusim, ale zrovna se to hodilo) a stav tak trochu odezněl, jsem začla zase upadat do spárů deprese. Okamžitě jsem se zvedla a šla vyhledat ony skvělé slečny, které ač byly už napité, v tu chvíli mi neskutečně pomohly.
Inu, pak následovalo všelijaké sezení a následné vstání, a povalování a popíjení a kecání, a nakonec to nejlepší... ač se to na mě nezdá... trsání. Trsání, které mě oblblo na celej tejden dopředu minimálně, doprdele. Že já se na to nevyseru. Na ty kradmý pohledy. Nenápadný pohlazení v zoufalé snaze z toho ještě něco na poslední chvíli vyklubat. Že já se na to nevyseru, fakt. Pak jen přijdu do pokoje, plácnu s sebou na postel a musim zas přemejšlet o tom, jak je to strašně na hovno. Pokračování příště se konat nebude, všechno zase budu muset hňácat od začátku, jestli vůbec. Nasrat, fakt že jo. Without doubt. Už to chápete. Celej život je bez jistoty. Je to na hovno. Nebaví mě to. Nebaví mě ty snové věci zahalené v mlze. Ta nehmotná modrá planeta, na který jsem odsouzená žít. Smysl života je smrt, řekla Elis. Můj smysl se tedy ještě nenaplnil. Proč. Proč? Já už chci, tolik už chci bejt po smrti. Protože tady stejně nic dobrýho nevzejde. Hehe, vidíte tu mojí úžasnou povahu? Jedna jediná banální, stupidní věc mě rozhodí a už mám chuť umřít. Jsem ztracenej případ. Nevyhrabu se z toho. Z toho snu. Prootže tohle není realita. Je to jen v mé hlavě.
Moji imaginární kamarádi se na mě vysrali a Gabriela je píča.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 17. června 2012 v 13:49 | Reagovat

Antidepresiva jsou sračky.. Já nevím, já nějak nechápu, co Ti tak moc chybí a proč kvůli tomu chceš umřít.

2 without-without-doubt without-without-doubt | 17. června 2012 v 13:54 | Reagovat

[1]: to je právě to... vlastně ani nevím, a to úplně nesnášim, když nevím..

3 Elis Warner Elis Warner | Web | 17. června 2012 v 14:15 | Reagovat

Možná proto, že nevíš, co bude následovat po smrti. Což je geniální, protože by to konečně byla nějaká neočekávanost změny. Zatímco tady..Tady víš, co bude. Půjdeš spát, odbudeš si noční paranoiu, bezpečné přístvy představ a koexistujících postav, pak vstaneš..dýcháš, přežíváš, jíš, děláš své povinnosti, ve kterých nevidíš žádný smysl, jako v ničem, a pak jdeš znovu spát. A tak dokola a dokola a dokola..Smrt..se jeví jako vykoupení. Odlehčení.
A antidepresiva..Znám hodně lidí, kteří je berou či brali, ale ani jednoho, komu by skutečně pomohli. Já sama se už vykašlala na ně i na antipsychotika. Jsou to jedy. Když ty nedokážeš pomoct sama sobě, tak to nezvládnou ani prášky. Zbývá prachobyčejná válka mezi duší a myslí. A že při válce vždy létají ty domnělé třísky víme šichni bezpečně, však se stačí podívat na to chatrné tělo, tu uzamčenou schránku. Konkrétně na nohy a předloktí, že ano.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama