Přitažená oprátka

27. července 2012 v 21:28 | Kim |  Chaos
Daleko jsou ty časy.
Ty časy přiopilé, zkouřené, hluboké noci.
A najednou jste ho viděli. Vyšel líně nad temný les a téměř okamžitě se vám naskytl opojný pohled. Vdechovali jste tu atmosféru. Vyhrával punk a rock and roll. Pár lidí se opilecky dohadovalo na nesmyslu, jeden se snažil z posledních střízlivých sil ugrilovat nějakej brak co nikdo nejedl, skupinka cetiletých se bavila o počítačových hrách, jiná zase o muzice. Ze dvou stran se na mě na dřevěné zahradní lavičce tiskli taky cetiletí malčici, ale vy jste ve vlhkých rukách třímali tu orosenou plechovku už několikátýho piva, zírali na ten tolik vzdálený, tichý Měsíc a cejtili jste se pekelně osamoceně. Tou samotou vás ta koule jež odráží sluneční svit doslova nakazí. Chce se vám brečet, rvát si vlasy, vyřezat si všechny životu potřebné orgány. Bolestně kvílet.
Protože on ten pocit méněcennosti začal bolet.
Pod jednou duchnou, na jednom polštáři, s flaškou vodky vedle postele. Unavené, bezvýznamné mžourání do středu špinavého pokoje.
Ale nic. Téměř jste se jeden druhého nedotkli. Jen sledujete ty záhyby po noci zničeného těla a na nic nemyslíte. Upadáte do spánku, ještě netušíc o tom co všechno se ještě stane...
A teď tu jsem, po dlouhé, úmorně dlouhé relativní době, ruku přiloženou na břichu a cejtim život. Je to neuvěřitelný pocit. Uvnitř jednoho života se pomalu začíná objevovat další. Vlastně ani netuším kde se tam vzal, ale takhle si alespoň můžu vybrat. Tápání v tichu a tak. Vyberu si tu nejpravděpodobnější variantu. Bylo to ono. Ano, už jsem si jistá, tak jsi na to jdu slavnostně zapálit cigaretu, už devátou za den. Jsem rozvalená na nějaký opuštěný kládě v lese a povídám si o dikatuře, o tom jaká je to všechno pohoda a tak. Je mi dobře, protože jsem trochu opomenula. Ovšem nezapomněla.
Pokaždé když vidím na tmavé noční obloze tu onu věc, vždycky si spíše vzpomenu na ty bolestivější věci. Na život v životě a příčinu toho, prostě tak. Že pokoj je chladný, ačkoliv se zalykám dusnem. Že chci umřít ale zároveň něco prožít. Že se chci rozbrečet a už nikdy, nikdy nepřestat. Bejt vegetarián a zároveň se rvát kuřecím masem. Klidně i syrovým, udělám všechno co si budete přát. Obmotám si ostnatý drát kolem nahýho těla a pak budu z kopce válet sudy. Cokoliv, slibuju. Jen mi dejte svobodu, svobodu mysli.
Koukat na Měsíc je více než bolestné, ano.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Delorah Delorah | Web | 27. července 2012 v 21:39 | Reagovat

Já už se lekla.. Jinak doufam, že se ty časy brzo vrati s troškou většího úspěchu:D

2 Satine Satine | Web | 27. července 2012 v 22:17 | Reagovat

To je. Právě dnes jsem na něj koukala, sama, jen s cigaretou v ruce a Lou Reedem v uších.

3 may may | Web | 27. července 2012 v 22:29 | Reagovat

Uch. To je působivé. Úžasné obraty, jen pár chyb v čárkách, žádné hrubky.
Dokud jde ještě cigarety spočítat, je to dobrý. Ano, měsíc někdy bolí.

4 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 27. července 2012 v 23:13 | Reagovat

Geniální popis atmosféry, roznícený a pochybný, bolestný a hluboký. Měsíc je děvka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama