Utni to

30. července 2012 v 22:19 | Kim |  Chaos
Občas... někdy... nastanou zkrátka takový chvíle který bych nazvala jako "náhlé prozření". Do tý chvíle než k takovýmu okamžiku dospějete, tak žijete naivní představou že je vlastně všechno takový míň blbý, že máte všechno tak nějak na háku a že brzo dostanete co chcete, protože máte prostě povznešenější náladu a koukáte se do budoucna tak trochu pozitivněji. Prostě jako ve snu.
Tančíte napříč smetištěm, na jejímž konci vidíte rozkvetlou jabloň. Cejtíte tu její vůni. Dokážete si představit tu sladkou chuť, tu jablečnou šťávu vytékající z vašich úst a nosu. Zkrátka na ty zatracený, čerstvý jabka dostanete chuť a tak se za nimi vydáte.
Ovšem v půli cesty se musíte vyčerpáním zastavit. Skácíte se na kolena, dlaně zaboříte do jílovité hlíny, zalykáte se prachem a špinavým vzduchem a pálivý pot vám stéká do očí, a vy i přes všechen ten hnus vztyčíte hlavu a zahledíte se na ten zatracenej strom. Snažíte se nabrat síly, ale čím více se snažíte, tím více dopadáte na zem. Tudíž zbývají dvě věci - buď to zkusit ještě jednou, anebo se vzdát. Přemýšlíte jak nejvíc ve svém zuboženém stavu můžete, ale stále více a více vám začíná být jasno, že jste stejně prohráli. Naposledy se zadíváte na jabloň a necháte svoje tělo se vsáknout do země.
Takto podobné stavy nejsou u mě moc obvyklé, většinou spíše sním a žiju svojí nadrealitou. Ale když jsem dospěla k pravdě, doslova mě polil pot a oči se mi zalily slzami. Musela jsem si na to zapálit. Tak špatně mi dlouho nebylo. Chtěla jsem umřít, něco si udělat, někomu něco udělat, do háje. Běhal mi mráz po zádech a myslela jsem si že mi odumřelo tělo ale zároveň jsem byla nabitá nějakou elektrizující sílou, jakoby mě polili vroucí vodou a pak zamotali do elektrickýho ohradníku. A nešlo mi plakat. Kurva nešlo. Člověku dojde že na nic, kurva na nic nemá a je takhle malinkej, a ani brečet nemůže. Co jsem, sakra. Já už nemůžu. Tolik ráda bych se chtěla upnout na něco... eh... pozitivního, ale všechno takový mi utíká a nebo na to prostě nemám.




Jsou lidi na tom hůř, mnohem hůř než já, jsou lidi nešťastnější než já, ale nikdo mi nedal manuál jak žít. Přemýšlet. Myslet normálně. Moje máma zuří, protože zjišťuje, že si dělám co chci a ona na to nestačí. Svým způsobem mě děsně sere že jsem taková. Ale taky se pak cejtim taková nedosažitelná, a tím si asi kompenzuju svoje zasraný komplexy nebo já nevim. To si jednou takhle zalezete do koupelny a jentak si o půlku zkrátíte vlasy, vlasy seberete a jen tak ledabyle odhodíte do koše, jakoby o nic nešlo. Ráno se vzbudíte, ještě v posteli si zapálíte žváro a říkáte si "jsem kráva, jsem kráva, jsem kráva". Dělám to, co jsi zasloužím. Snažim se bejt hnusná, protože hnusná tam vevnitř jsem. A ne že bych s tim vnitřkem snažila něco dělat... jsem tak blbá že se to snažím dát najevo venku. Jsem zrůda zrůda. A nenávidím se jak nejvíc to jde. Všudypřítomná nedosažitelnost všeho a všech mě sužuje úzkostí, a je to hrozný. Ale tak co mám dělat. Člověk řekne "mysli pozitivně", ale ono i to je těžký. Jak prase. Snad ten nejtěžší úkol, co můžete zkoušet splnit. Stejně se to blbečkovi jako jsem nepovede, tak proč to zkoušet? Ta moje povaha česko-slovensko-německo-ukrajinská! Měli by mi do nosu nalejt nějaký hodně silný ředidlo, třeba bych s tím rozbředlým mozkem byla funkčnější než teď, čímž neřikám že mozek v prdeli nemám už teď. A to jsem se ještě ani nedotkla tvrdejch drog!
Proboha, kdy už to tápání skončí?



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 30. července 2012 v 22:44 | Reagovat

Člověk si prostě musí rozmyslet, jestli na ty jabka má fakt VELKOU chuť..

2 Delorah Delorah | Web | 31. července 2012 v 8:12 | Reagovat

Tvl sice jsem se rozhodla, že tohle komentovat nechci a nebudu, ale to prostě nejde.. 1)Možná je to to nejlepší, cos kdy napsala. Víš, jal bych nikdy neuměla něco tak dobře popsat, že to viděj všichni živě, 'lajci' i 'nelajci'. A to jsem měla ze slohul jedničky a takovejch těch sraček. Píšeš nejlíp. 2)Nahání mi to trošičku strach, ale né z důvodu, kterej tě napadne. Ani z žádnejch jinejch, který tě napadnou. Tohle tě snad nikdy nenapadne.

3 Delorah Delorah | Web | 31. července 2012 v 8:13 | Reagovat

[1]: Nemusí. Někdy i kdyby je měl třeba sto chutí sežrat, nejde to. Někdy to prostě nejde..

4 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 31. července 2012 v 21:26 | Reagovat

Vezmeme barvy, ty nejbarevnější, nejzářivější a přitom nejčernobílejší barvy na světě a půjdeme se z toho všeho vymalovat. Strom na smetišti je jeden. Tak honem, než ho někdo skosí.

5 maria magdalena maria magdalena | 2. srpna 2012 v 14:13 | Reagovat

nebudu tu psat dlouhy predlouhy komentar o tom, jak je zivot krasny a jak stoji za to ho zit,pac to tak neni...nebo ja to proste neumim...uprimne si nepamatuju cos psala a polovinu ani necetla ,ale odpovim ti na tvou trivialni otazku.
to trapeni skonci kdyz to sama budes chtit.samozrejme ze je ti spatne kdyz se topis ve sve vlastni plisnive sebelitosti,kdyz se z ni nesnazis vyplavat,zachranit se...NE ty zustavas ve svi dire ,pac je to jednodussi.
ty vole radsi uz nic nenapisu..
a kde sou me slyby o kratkem komentu...

6 never-been-kissed never-been-kissed | 4. srpna 2012 v 0:24 | Reagovat

Taky nejsem moc na komentování, ale myslet pozitivně a OPRAVDU myslet pozitivně je rozdíl. Velkej, hlavně když si vezmeš, že i když řekneš "nedá se to" furt věříš že jo, to je to OPRAVDU.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama