Vzkaz pro Michaela

19. července 2012 v 18:27 | Kim |  Chaos
Možná jsi nasranej, možná spokojenej... nebo dokonce obojí, ale myslím že to bylo pro dobrou věc. Zemřels, vcelku nedůležitej, heroinem odrovnanej, mámou z domu vykopnutej, zabitej, prostě na hovno život ne? Haha, pamatuješ jak jsme stáli na streše toho věžáku, byla noc a my se smáli tomu hnusnýmu městu? Taková chvíle rodinný pohody, jistě se pamatuješ. Byl to pro mě fakt silnej zážitek. Miluju když je noc oranžová a světla města v dálce blikaj a ty nevíš proč.
Co se událo novýho od tvýho odchodu? Lautr hovno nic. Vše jakoby zapadlo zpátky do starejch, až moc rovnejch kolejí. Monotyp, víš co. Dny mě trávěj. Říkaj tomu prázdniny, ale mě že bych se cejtila o něco svobodněji, to ne. Ve školním roce si člověk může dokazovat že je vlastně někdo docela jinej než doopravdy je, a ty blbci mu to zhltnou. Je to zlý, ale stejně mě 99% lidí odtamtud nezná, tak co se s tim srát a neudělat si čas od času z těch lidí srandu?
Jo, těch posledních pár měsíců vypadalo všechno tak nějak nadějně, na akce jsem chodila, s lidma se seznamovala, trávu jsem hulila, ale teď se mi to zase začalo všechno ztrácet. To užívání si. Vlastně to nebylo užívání si, byla to taková deprese v užívání, jestli chápeš. Asi ne. Prostě takhle - všichni jsou kolem tebe vytlemení, baví se, a tobě je fakt smutno z toho, že se neumíš odvázat, bavit se, zkrátka bejt šťastnej jako oni. Prásk, a deprese je na světě. Tu a tam si někdo s tebou pak ťukne flaškou a prohlásí "nespi, kalíme!", ale ty se zmůžeš jen na unavený úsměv. Pak tě zahryže svědomí z toho že zase promrháváš takovou dobrou akci s takovejma nedobrejma myšlenkama, tak se sebereš a zamíříš do kotle pod pódium a poskakuješ tam retard, ale o něco míň retardovaně než ostatní. Jako jo, ty konce jsou vždycky dobrý. Člověk se snaží vytěžit z každý chvilky co nejvíc.
A mám snad i pocit, že brácha mě začal tak nějak brát. Nebo jestli jde fakt jen o pocit. Už mi šije bundu do Paříže, chce abych tam vypadala k světu, furt mi nosí nějaký písničky a filmy, ale já nevím... najednou se cejtim dost nejistě. Zvolit si roli nešťastnýho člověka mezi šťastnými lidmi, nebo si podělat celej svůj život svými šedivými myšlenkami, depresemi...no vlastně, ono to nakonec vyjde nastejno, takže proč to řešit.
Už jsem úplně zapomněla na to, co vlastně chci. Vždycky jsem alespoň trochu tušila, ale teď prostě prázdno, černo. Je mi ze sebe samotný až blbě. Víš co, chtěla bych mít někdy tvůj osud, Michale. Nechat se zabít od holky který ses snažil alespoň trochu svojí přítomností pomoct.
Život je furt o nějakým blbým rozhodování. A moje první špatný rozhodnutí bylo přijít na tenhle svět, kde je všechno tak komplikovaný a od tvýho cíle, přání, čehokoliv po čem toužíš, vede k tobě děsně komplikovaná cesta, jestli vůbec nějaká. Jednoho dne může bejt všechno tak skvělý, tak jak jsem si vždycky přála. Ale najednou si řeknu "proč jsem to vlastně chtěla, když to nic zas tak dobrýho neni?". Chtělo by to zkrátka několik životů najednou a vyzkoušet všechny volby, varianty. Chlapče, máš štěstí. Ty sis užil. Zemřel jsi mlád, ale užil sis život naplno. Sic na pokrají zkázy, ale kterej člověk někdy není na šikmý ploše? Sic jsi byl jak houba nacucanej heroinem, ale copak ti něco jako "spořádanej život" může přinést potulování se s malou, pevnou partou po nočním městě? Uměle navozené šílené zážitky? Jazyk co se rozpustil pod kyselinou lysergovou? Ten neskutečnej adrenalin, kterej ti ten tvůj ne-spořádanej život přinášel? Odpověď je jednoznačná, chlapče. Nežil jsi nadarmo. Něco jsi viděl, zažil, dokonce i smrt...sice zapříčiněnou mnou, ale to už neřeš, stejně bys takhle dlouho nepřežil. Byl jsi fajn, ale ne dost. Uctívala jsem tě, ale to nestačilo. Potřebovala jsem hmotnej důkaz.
Pak si se mi začal nějak ztrácet, vůbec jsme nebyli na stejný vlně nebo tak něco. Ač jsem zavřela oči a křečovitě si tě snažila připomenout, tak nic. Už se to nedalo zachránit, tak sorry no.


Hehe, našla jsem jednu svojí stařičkou klučičí fotku, a hned mi došlo o co tu jde. Jsi to ty, ty grázle.



A tahle písnička by se ti mohla dost líbit, ale jinde byla nahrána jen na živo, tak kdyžtak odpusť to Mighty. Jo, na Mighty bych zapomněla! Jedu tam (snad) příští rok, tak se budu snažit užít si to za tebe... sice vím že ty radši trochu něco jinýho, ale tak co. Slow down!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 19. července 2012 v 19:11 | Reagovat

Ve všech variantách života se dějou dobrý i špatný věci. Není potřeba vidět dopředu všechny a vybrat si tu nejlepší, protože žádná varianta není nejlepší. Teda aspoň podle mě.

2 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 19. července 2012 v 21:59 | Reagovat

Radši se snad ani nesnažit rozlišit od sebe dobro a zlo. To všechno je tak nějak spojené, zažrané jako špína do těla jednoho stvoření, které neví co chce a tak si dělá všechno tak nějak spontánně. Trochu jako my. Jako tvůj Michael. I přes všechno "dobro" na světě mi však přijde, že se Michala nezbavíš, ač se budeš snažit jakkoliv, vždycky za tebou bude stát, trochu jako stín, ale ne se špatnými úmysly. Prostě trochu jako anděl strážnej, kterej by se kvůli tobě obětoval i přesto, že by jsi ho měla sebevíc nenávidět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama