Bonjour

22. srpna 2012 v 11:47 | Kim |  Stereotypní zápisy
Už asi před týdnem jsem chtěla napsat článek o víkendu v Paříži, ovšem se mi to neuložilo a já byla tak nasraná a líná to psát znova. Tudíž tady teď máte.

Radost z výletu jsem začínala mít už když jsem zjistila, že v letadlech ČSA vám daj zdarma kelímek pití a krekry. Myslela jsem si totiž, že s pitím budu muset nějakou tu hodinu a půl vydržet než si budu moci něco koupit, protože dvě eura za pití od zmalovaný letušky se mi dávat nechtělo. A ještě ke všemu byly v letadle takový ty fajnový televize, kde jste mohli vidět kde se zhruba tak nějak nacházíte a jak vysoko jste a jaká je venku zima.
Tak jsme přistáli na letišti, který bylo na samým okraji Paříže, takže brácha začal úplně panikařit a nervovat se, protože absolutně netušil jak se dostat do centra. Mě to přišla jako situace velice komická, ovšem jsem to radši najevo nedávala a dál se cpala hnusným, mastným hamburgerem z letištního mekáče. To jsem ještě netušila, že tenhle smrdutej fastfood bude za ten víkend jediná obživa, protože byla nejlevnější. A to jsem měla mekáč celkem ráda, ha.
Nakonec jsme se dostali děsně hnusným a zadejchaným vlakem do něco Les Halles, odkud se chtěl brat vydat do Bastilly, kde si nutně potřeboval koupit nějaký tričko. Ovšem ten pakůň si zaškrtl blbou ulici kde se měl obchod nacházet, tudíž jsme nachodili v kruhu několik zbytečných hodin a kilometrů. Ještě ke všemu bylo nepředstavitelný vedro, a já měla na sobě černý kalhoty protože v Čechách byla ještě docela zima na kraťasy. Takže pár lidí na mě dost blbě čumělo, když jsem se začala osvěžovat v nějaký fontáně. Ale kurva mi to pomohlo od mdlob.
Měla jsem si nahrát jak se mi brat omlouval za to, že mě bezcílně vláčel sem a tam. Vsadim se, že něco takovýho ještě dlouho neuslyšim, ha.
Koupil si teda tričko, já si nekoupila nic protože se neumim rozhodovat a přišlo mi to drahý, ovšem některý věci tam měli fakt boží.
Vydali jsme se tedy hledat nějakej zaplivanej, levnej hotel. Když jsme pomalu nemohli nic najít tak jsme zkusili zalézt do tří hvězdičkovýho, ovšem tam se nám jen vysmáli. Začalo to vypadat fakt beznadějně, a už jsme se pomalu připravovali na spaní na lavičce, když moje oči zaostřily na oprejskaný nápis "hotel". Celý šťastní jsme zaplatili šedesát euro za oba na noc (pff), zamkli se do miniaturního pokoje, spáchali každej sprchu bez mejdla a ručníků (ještě nikdy jsem na tom nebyla tak špatně abych se utírala tričkem). Takže jsme se osvěžili, já s sebou plácla na letiště a brat se vydal ochutnat místní pivo. Mezitím co jsem se snažila usnout, slyšela jsem hlas mýho bráchy jak se s někým rozmlouvá anglicky a něčemu se strašně smějí. Bylo mi z toho smutno, cejtila jsem se dost opušteně. Až jsem z toho usnula.
No hádejte kdo mě vzbudil kvůli tomu, že mi musel nutně oznámit že nařizuje budíka na devátou. Kdyby mě nevzbudil, asi bych zaspala to, jak se mi začalo dělat strašně špatně. Úplně jsem se rozklepala a snažila se nepoblejt. Byla jsem strašně nasraná, protože mě muselo tohle zastihnout zrovna když jsem na dva blbý dny v Paříži. A taky mě fakt zajímalo, jak přejižu další den, pokud mi bude takhle blbě. Tohle všechno se mi honilo hlavou, zatímco bratr vedle mě spokojeně pochrupoval.
Nakonec se mi jen usnout podařilo a ráno mi bylo trošku líp. Ovšem mě vyděsilo to vedro venku.A začalo se mi dělat zas špatně, ale jemu jsem nic neřekla, protože by zas začal mít kecy jakože moc přehánim a tak. Tak jsme se vydali na dlouhou pouť k Eiffelovce a mezitím jsme stihli ještě zajít k chrámu Notre-dame nebo jak se to jmenuje (tam si brácha horlivě fotil ženská pozadí, blb). Dále jsme pokračovali do u Louveru, ovšem dovnitř jsme nešli, jen jsme se podívali na tu onu skleněnou pyramidu. Jen jsme odtamtud vyšli, sesypaly se kolem nás jakože hluchoněmý Francouzky, snažíc se z nás vyždímat prachy na naslouchátka. Vůbec jsme jim nemohli utýct, takový drama to bylo! A ani říct, že nemáme prachy, protože nám vlastně jakože vůbec nerozumněly. Málem nás okradly o třicet euro, ovšem brácha rázným gestem ukázal, ať mu dvacet vrátí. Takže jsme byli o deset eur chudší. Bratr furt opakoval, že se nikdo o této vysocne trapné události nesmí dozvedět.
Slunce rožnilo, a my jsme se vydali k Vítěznému oblouku, kde procházeli Němci a Hitler když dobyli Paříž. Málem jsem při tý cestě tam umřela, protože to vedro bylo fakt vedrózní, nohy jsem měla už samej bolavej puchejř a bylo mi furt blivno. Vysrala jsem se na zvídavé pohledy kolemjdoucích a začala na sebe lejt božsky ledovou vodu z flašky, zatímco naše se kroky se stále přibližovaly k onomu oblouku. Brácha si to chtěl vyjít až úplně nahoru, ovšem já protestovala, bála jsem se o svůj život. Pokrčil tedy rameny a šel si tam sám. Já se mezitím uvelebila ve stínu pod obloukem, bylo tam nádherně chladno, dokonce husí kůži jsem měla!
No, brotek slezl dolu a zavelel "směr Eiffelovka". Už mi přestávalo bejt tak blbě, nohy už mě bolely tak, že jsem to ani necejtila, takže to bylo vlastně v pohodě.
Čím víc jsme se blížili k Eiffelce, tím víc se mi zdála o dost větší než z televize. Byla přímo obrovská. A pod ní jsme už z dályk viděli tu gigantickou frontu na výtah. Málem mě kleplo. Ale tak to čekání nebylo tak hrozný, šlo to vlastně docela rychle, a čas nám zkracoval jeden ulítlej týpek kterej tam chodil a snažil se rozptylovat lidi ve frontě tím, že nenápadně (ale úplně přesně) dokázal kopírovat nic netušící kolemjdoucí. Nebo třeba nějakýho takovýho popadl kolem ramen, zařval na celý kolo "ladies and gentlemen, president of (jakýkoliv stát) !" Zní to sice to dost trapně, ale v tý frontě jste byli vážně rádi za sebepitomější rozptýlení.
Nakonec jsme se tedy dostali na řadu, vyjeli si nahoru, chvíli si tam pobyli a zase jeli dolů. Já byla hlavně ráda, že už mi neni tak blbě, ovšem jsem si začala stěžovat na nohy, protože ty byly fakt na amputaci. Chvíli jsme si poseděli v parku a pak se začali pomalu vydávat do něco Les Halles na vlak a následně letiště. Byl to vskutku idylický večer, sedět na letištním parkovišti, jíst čízburgra a koukat na rudej západ slunce.
Pak následovala pekelná noc. Letělo nám to ráno v sedm hodin, tak jsme se šli uvelebit na super nepohodlnou lavičku. Začalo se mi dělat zase špatně, nevěděla jsem jak si lehnout a začala jsem být nervózní z toho, že bráchovi se už podařilo usnout. Navíc mi začala bejt dost krutá zima, tak jsem odhodila stud a v letištní hale se z kraťasů začala převlíkat do kalhot. To už se mi na asi dvě hodiny usnout podařilo, vzbudila jsem se ve čtyři a pozorovala, že brat je taky vzhůru. Teď zbejval jen jeden poslední problém, a to kde si máme sakra vyzvednout palubní vstupenku. Naštěstí jsem byla já ta chytřejší a zavedla nás k automatu ála "self check-in", vytiskla palubky a teď už jen zbývalo projít kontrolou a lehnout si do jakýsi čekárny, kde už jen čekáte na svoje letadlo. Já už ovšem nespala a brácha taky ne, pozorovala jsem východ slunce a bylo mi fajn. Byla jsem moc ráda že jsem tam mohla bejt s bráchou, že jsme si možná vylepšili náš rozporuplnej vztah, nevím. To jsem nevěděla, že v Čechách se to zas vrátí do starých kolejí a že si zas budu vedle něj připadat jak blbec.
Při letu zpátky mě snad rozradostnilo jen to, že v letadlech Air France vám taky dávaj pití a croissanty zdrama.





Letištní idylka.


K smrti znavená Gáb s posvátnou flaškou.


Co dodat.



Kávu si dáám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 22. srpna 2012 v 13:24 | Reagovat

Docela ti závidím. To já jsem tento rok z Čr nevypadla nikam do zahraničí, i když jsem mohla do Chorvatska, mm.. Ale teda to vedro, úplně to sálá i z článku. Tam bych asi chcípla. :D

2 Camilla Dickless. Camilla Dickless. | Web | 28. srpna 2012 v 13:53 | Reagovat

super cestopis plnej promaštěných písmenek (tuk vod francouzkýho mekáče).

3 Lucyje Lucyje | Web | 15. září 2012 v 22:25 | Reagovat

Ty rádoby hluchoněmý ženský se tam kolem nás tenkrát motaly taky, byly děsně neodbytný. :D

Ale jo, Paříž je fakt fajn. Je to tam krásný, ale ne zas až tak krásný jak všichni říkaj. Lidi si to moc idealizujou, taky je to velký a špinavý město :) Ale ty já ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama