Nevím, nevíš, nevíme

16. srpna 2012 v 16:34 | Kim |  Stereotypní zápisy
Někdy předevčírem jsem doma vyšťárala léta starého plyšového medvěda (no asi to měla bejt spíš myš, ale medvěd se říká líp), a od tý doby ho vůbec nespouštim z náruče. I teď dřepí vedle mě a kouká na ty ptákoviny co sem píšu. Nedala jsem mu jméno, ať si vybere sám. Když mě v noci vzbudí zlý sen (jako třeba že jsem diktátor a že se mi chystaj useknout hlavu), tak si ho hned k sobě pevně přivinu a jen tak nepouštím. Myslím, že kdyby měl normální životní funkce, tak už by byl mrtvej.
Vždycky před usnutím ještě tak polehávám, rozhlížím se po temném pokoji a přemýšlím. Včera jsem k sobě tiskla medvěda, a takhle tedy nechala myšlenky plynout. Vtom jsem najednou viděla sebe na internátě jak to tam vůbec nezvládám. Nebojím se na internát z toho důvodu že se mnou třeba nikdo nebude bavit a tak, to je mi popravdě u prdele, ale spíš proto že teď jsem si tady úplácala z ničeho, hlíny a ničeho jakýsi pomyslný zázemí který vlastně ani neexistuje. Ale něco mě v tom Ústí začalo držet. Jsou to lidi, zajistě. Lidi, na kterých jsem si v poslední době moc zvykla, ale jsem za to ráda. A právě představa, že teď budu mít jakýsi zázemí dvě, mě strašně, opravdu strašně děsí. Držela jsem toho medvěda, viděla zase ty svoje pitomý obrazy jakože se mě jeden kluk (vlastně docela pěknej a hodnej) snaží na intru dostat, ale já ne a ne, protože ...
Já nevim jak tu větu vlastně dokončit. Vím, o co by v ní mělo jít. Ale nedokáži to zformulovat, snad ani nechci. Snad to souvisí s těmi předchozími vidinami, kdy ten bezmocnej, úplně rozřesenej chlapec se choulí na schodech a pláče. A já mu nemohla nijak pomoci. Já si ty obrazy nepředstavuju, přicházej samy. Nevím jestli to mám jen takhle nechat bejt, nebo s tím něco udělat. Určitě nic dobrýho neznamenaj. Nechci si hrát na nějakou Bohem obdarovanou krávu s nadpřirozenými schopnostmi, ale vážně se mi to nějak nezdá. Asi to nechám prostě bejt, třeba magořim z těch prášků.
Ale stejně se chci k tomu chlapci dostat nějakým způsobem blíž. Zajímá mě. Vypadá docela obyčejně, to teda dost, vypadá spíš pěkně primitivně, ale něco mě k němu táhne. Nejsem do něj, proboha, zamilovaná. Zamilovanost si přísně zakazuju, protože je to zničující a ponižující pocit, a člověk sám sebe krmí naivními kecy. Ale k němu, k němu se dostat musim, musim zjistit co je zač. A jestli to bude primitiv, tak s pohrdavým výrazem zase odkráčím, co na tom.
Zase píšu nesmysly.
Nesmysly píšou mě.
Nechci na intr.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 16. srpna 2012 v 22:54 | Reagovat

Nechci, abys odjížděla a zase se vracela, pořád dokola, každý týden. Je to pro mne hrůzyplná představa, se kterou nevím jak se vypořádat. Achichach. Pozdravuj medvěda od mého medvěda.

2 Molly Molly | Web | 16. srpna 2012 v 23:30 | Reagovat

jo láska je hnusná. nevím, jak moc je primitivní ten tvůj kluk z vidin, ale určitě ne jako moje okolí. říkají mi lesbo, protože nechci vztah s někým koho nemiluju.

3 Satine Satine | 17. srpna 2012 v 10:35 | Reagovat

Jak jsi popisovala toho kluka, tak jsem si úplně vzpomněla na kámoše. Byli jsme venku a taky seděl na schodech a brečel, byl úplně na dně. A já jsem netušila, jak bych mu mohla pomoct. Ta bezmoc je na tom úplně nejhorší.. Člověk by tak moc chtěl a nejde to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama