Dobrozlo

23. října 2012 v 16:08 | Kim |  Chaos
Každý jsme obětí svého samozvaného žití a soužití, věci nepochopené zůstanou navždy netknuté a věci pochopené jsou pouze lži. Přičtěme bolest zad, bolest psychickou a prachobyčejnou touhu a máme důsledek všeho a všech. Jahodová pole byla již skácena a znesvěcena, smogem obtěžkána. A já (a mé druhé "já") na to s opovržením a zadušeným hněvem zíráme, jsme mučedníky, diváky, svědky toho všeho. Zklamání v prázdnejch očí. Neplakej. Brzy bude po všem. Ty se z toho dostaneš. Ave. Nesmím si všimnout jizev? Absence emocí a citů, totální. Zemřel ti někdo někdy v rodině? Plakala jsi? ... Tak alespoň tak. Neboj se. Neboj. Stejně jsme ve fázi klinický smrti, duše nás opouští. Nikdy jsme ji ani neměli. Mlha, špinavý rty a pláč. Tichej pláč docela bez slz a zalykání. My nepláčem. Jsme loutky ze ztrouchnivělýho dřeva, vytesaný docela poslepu. Začíná pršet a je sychravo. Přesně týden. A stejně nejsem z toho furt venku. Paranoia. Úzkost. Beznaděj. A zase déšť.
Něco je špatně.
Ave.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama