Nevidím

12. října 2012 v 20:44 | Kim |  Chaos
Koloběh života se narovnává. Nebo spíše křiví?
Nedostanu do sebe víc jak dva kusy pečiva, plechovku coly a pět cigár denně. Když pátek co pátek stojím ve dveřích domu, mamka si údivem děsně dramaticky přikryje pusu a začne hromovat jakže to vlastně vypadám, vždyť jsem úplně zhubla a vypadám jak mrtvola.
Pokrčím rameny, vystoupám po schodech, prásknu dveřmi a svalím se na postel. Tejden snižování dávky antidepresiv na vlastní pěst. Nesmyslnej pláč před přítelem, strach že už se mnou nechce bejt (fakt nevim jak jsem na to přišla), ale prostě... pláč. Sebevražedný myšlenky level 342445, organizování vlastního pohřbu, chuť se zabít zabít zabít zabít zabít a... znova zabít. Když mi bylo špatně fyzicky, tak jsem si prostě vzala poloviční dávku, spláchla to energeťáky a zahulila to. Ale když mě někdo jen trochu rozladil, byla jsem v prdeli. Jakoby mě někdo vhodil do takovejch těch odpadních rour z knížky 1984 od George Orwella a já čekala na spálení. Jakoby se po mne sápalo moje dvanáctiletý já a chtělo mě zmasakrovat. Tohle je v prdeli svět a v prdeli období. Myslela jsem si, že jsem šťastná... ale názory a pohledy pár lidí mi stačej k tomu abych se začala hroutit. Protože oni svým způsobem mají pravdu. Ale i strana druhá má v lecčem pravdu. Téměř ve všem. Všichni maj pravdu. Jen já zas tápu. Topím se. Protože ztrácím přehled v tom, co je správné. Jaký druh myšlenek, představ je ten správný. Jistěže ty moje budou vždycky špatný, protože ať já udělám cokoliv, stejně to poseru.. nebo to posere někdo jinej, prostě zase budu v nejistotě a třeba i zhynu. Ale koneckonců, za všechno si můžu sama. Nemám bejt blbeček a vrhat se bezhlavě do věcí, který pro můj život můžou skončit katastrofálně, protože tak fakt skončí. Nebo neskončí, ale na to nemám žaludek. Nemám už vlastně ani žádnej žaludek. Nejsem to já v tomhle světě... někde jsem se zapomněla, a tohle tělo s těmi zbytky duše si dělá co chce. Teda nechce, ale... nějak. Někdo jedná za mě.
Chci pryč, musím pryč. To není jen nějaké nadhazování aby to vyznělo cool, já musím se nějak dostat pryč. Ale nechci. Musím. Tohle nemůže nikdy dopadnout dobře. Zabalím si, přestěhuji se k babičce, přihlásím se na nějakej bezvýznamnej učňák a na tohle všechno jakože zapomenu.
Ty předsudky okolí mi ubíraj na životním elánu.
Smažka, prej smažka.
Jak se pak mám na něj dívat, když...
To je fuk. Je to jedno. Není... ale já to všechno zase přestávám dávat. Je toho moc... víc než můžu unést. Jakože já neunesu nic. Protože jsem baba.
Musím pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 never-been-kissed never-been-kissed | 12. října 2012 v 21:17 | Reagovat

Ne, jsi děda

2 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 12. října 2012 v 23:10 | Reagovat

Nic není správné ani špatné. Na světě je příliš mnoho alternativ na to, abychom je mohli rozlišit do dvou kast.

3 Delorah Delorah | 13. října 2012 v 10:15 | Reagovat

Tak se na ně vyser.

4 Adél Adél | Web | 15. října 2012 v 21:02 | Reagovat

Sem ve stejnym stavu..Nevim co dělat - jak si řekla-ať udělám cokoliv stejně se to posere..A o tý sebevraždě už sem taky přemýšlela .. A o tom že vypadnu a o tom jak chci na všechno zapomenout..Kurva!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama