So we're back where we were. Yes?

14. října 2012 v 19:57 | Kim |  Stereotypní zápisy
Víkend doma mi zas řekl jak je pohled na mě k pláči a k poblití, že jsem divná, magor, že špatně skončim, ať jdu pryč, že nemám kam jít, že jsem trapná, blbeček, sebelítostnej a egoistickej kripl a já nevim co ještě. Tak jsem v novejch botách co jsou vlastně strašně hnusný, kufrem v ruce a s přichystanejma drobnýma na autobus vydala za babičkou bydlící na druhym konci města. Jen jsem tam dorazila, prolítla jsem bytem až do svýho pokoje, lehla si a chtěla umřít. Pak jsem nakonec zapla počítač, jen tak projížděla fejsbuk, když v tom mi jistej mlaďas napíše, jak celou noc nespal a celej den nežral. Co si z toho asi mám jako vyvodit, že? Vzhledem k tomu že mi bylo (a je) psychicky fakt parádně, mě jiná zpráva nemohla "potěšit" více. Chci se rozbrečet, podřezat, cokoliv, abych se zbavila toho vnitřního drásání, který se na venek vůbec kurva neprojevuje a mě to sere, protože si člověk nemůže dostatečně ulevit nějakym trapnopláčem který je stejně k hovnu... ale bejt necitlivej je fakt strašně na nic, už nevim co mám pro to jako udělat abych nevypadala bezcitně. Jsem zase totálně v hajzlu, protože zase ztrácim nějakou tu pofidérní podporu a smysl ničeho a všeho. Čímž nechci říct že předtím jsem nějakej smysl měla... ale dalo se to ustát. Teď se na mě valí nějaká lavina zkázy (aby to znělo strašně dramaticky) a já vůbec nevím co mám dělat nebo co se mnou bude. Tenhle článek je psanej z afektu (nebo defektu, to je fuk), tak mne omluvte. Jdu na porážku.
Co se mnou bude, co budu dělat?!
Školu jsem vypustila z hlavy. Jen si tam odsedím (odspím) asi osm hodin a pak letim jak magor ven. Naneštěstí už mne načapali že chodim ven i o přestávkách, a vzhledem k tomu že jsem i opakované napomenutí neuposlechla, už mi hrozí komise jestli něco provedu. Vychovatelky si mě volaj k nim do kanclu ať si dávám prej bacha na přítele, že je strašně problémovej... a já jsem asi blbá nebo co, oni si snad myslej že to nevim.
Vim, ale stejně mě to někdy až zaráží. Spíše štve. Neštve. Já nevím, mám v hlavě zas bordel, tak nehoráznej bordel! Už tejden snižuju dávky antidepresiv, a někdy to se mnou málem seklo. Už nevim co mám dělat, nevim co se mnou bude, doprdele kurva práce, co mám dělat co mám dělat
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gwendoline Gwendoline | Web | 14. října 2012 v 20:56 | Reagovat

to s tím vnitřním drásáním, který se na venek neprojevuje, prožívám taky a už mě to začíná pěkně srát

2 Adél Adél | Web | 15. října 2012 v 20:56 | Reagovat

Cítim uplně to samý...Všechno mě poslední dobou pěkně sere a bez vnitřního drsání bych to snad ani nebyla já..Taky mě sere , když mi někdo píše o svejch problémech když mám svejch až nad hlavu..!Doktorka mi řekla ,že tyhle stavy mě brzo přejdou (už sem v tom tak 3 měsíce..), takže mi antidepresiva nenapíše , takže já to jedu sama na sebe - na sebe a žiletku ..Grrr!

3 Satine Satine | Web | 16. října 2012 v 18:34 | Reagovat

Už od neděle průběžně rozklikávám tvůj blog a čtu si jak magor pořád dokola tenhle článek, ale ještě jsem se nedokopala k vymyšlení komentáře. Tak snad jen to, že ti přeju hodně štěstí s odvykáním antidepresiv, co jinýho říct. Asi ti to stejně nepomůže, ale.. ty to dáš! Musíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama