... and it felt like a kiss.

6. prosince 2012 v 15:27 | Kim |  Stereotypní zápisy
"Uhoď mě!"
Nic.
"Prosím."
Nic.
"Já vím že chceš."
Nic.
"Dokážeš to."
Nic.
"Musíš!"
Nic...

Je to šílený když vás někdo nutí k tomu, aby jste ho uhodili. Jindy překypuju zlostí a agresí až hanba, do všeho kopu, mlátim hlavou do zdi... ale uhodit?
Chtělo se mi až plakat nad vlastní bezmocí. Nad vlastní zbabělostí. Nad vlastní skutečností, existencí.
Jak se máš?
Nevím.
Musíš.
Ne...
Tak jsme si sedli jako při nějakým rozhovoru u psychologa a začal mě otázkama rozebírat.
Kdy jste se začala cítit takto nešťatsně?
Asi před třemi roky.
Kdy jste začala preferovat černou barvu?
Asi před třemi roky.
Stalo se tenkrát něco konkrétního?
Nic.
Lžeš.
Nedokázala jsem to říct. Já to nedokázala. Došlo mi jak moc zlomová událost to v mym životě vlastně byla. A on na to přišel.
Řekni mi to. Snažím se ti pomoct!
Dobrých dvacet, možná třicet minut jsem seděla a nehla brvou. Neřekla jsem nic a když už "že to neni zas tak důležitý". Ale on čekal. Když jsem se už už nadechla že o řeknu, stejně jsem zas zmlkla. Vůbec jsem to nedokázala. Nemohla jsem to pochopit.
Po nekonečné době jsem ze sebe vydala pár slov. Poskládal si to dohromady, něco řekl a pak jsme šli...
Musela jsem nad tím přemýšlet. Furt. Jak jsem to nedokázala říct... pak jak jsem ho nedokázala uhodit. Nad mým způsobem života. Že vlastně furt stojím na místě, jenom okolnosti se mění. Na nic nového jsem doposud nepřišla. Jen rostu a víc a víc hloupnu. A slábnu.
Rozhodla jsem se tedy, že musím se sebou začít něco dělat. Jinak ze mě za chvíli bude depresivní troska co už se nezvedá z postele. A že ty stavy zase přicházejí. A já je nechci. Už nikdy.
Dám mu ránu. Skopnu do sněhu. Musím se obrnět a vyjít napříč tomu smrdutýmu životu. Musím se všemu už jen ironicky smát. Musím se stát nezávislou na všem. Osamostatnit se. Dokázat to. Už nemůžu upadnout. To by byl konec. Mám sebevražedný myšlenky a byl by to prostě konec, protože jednám v afektu. Už nikdy nesmím upadnout.
Nikdy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enitas Enitas | Web | 6. prosince 2012 v 16:34 | Reagovat

Přeju ti, abys neupadla.

2 may may | Web | 6. prosince 2012 v 19:46 | Reagovat

Přeju ti, abys neupadla tak dlouho, dokud se zase nenaučíš vstávat.

3 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 8. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

Pokud by jsi upadla, je zřejmé, že by ti jistě někdo nabídl ruku a pomohl vstát. I já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama