Až z tebe bude odcházet život...

24. prosince 2012 v 0:41 | Kim |  Opinions
Co to přede mnou zas schováváš?
Ukaž mi to.
Dělej.
...
Cos to zas udělala?!
Prosím tě.
Už se zabij.
Už to aspoň dokonči.
Ale až z tebe bude odcházet život...
ty si to uvědomíš.
Ale nikdo ti už nepomůže,
protože budeš sama.
Už se zabij.
Už se zabij.
Už to dokonči.
Vám říká vaše vlastní matka,
jež vás devět měsíců nosila,
a dva roky v uplakaný náruči před tátou v absťáku chránila.
A já teď kráčim
hnusnou břečkou která pokrývá silnici,
se zmoklým cigárem v hubě.
Nohy se mi třesou,
sedám si.
Nemůžu.
Už zase nemůžu.
Prší.
Koukám na zasněžené, průmyslem zničené město.
Naspáno zhruba deset hodin,
a já nemůžu.
Je to zase tady.
Deprese sedí vedle mě a docela se směje.
Proč, proč já.
Hlava v dlaních,
kolemjedoucí auta a docela podivně čumějící cestující.
Spěchám na trolejbus.
Do lékárny.
V kapse zmuchlanej, promáčenej recept na antidepresiva.
Místo toho jedu k babičce,
překročim vožralýho strejdu
a do postele zase lehám.
A už nevstanu.
Nevstanu.
Nevstanu.
Nevstanu.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sekava Sekava | Web | 24. prosince 2012 v 16:15 | Reagovat

Matky někdy jsou fakt milující...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama