Pláči smíchem nad sebou samou

6. ledna 2013 v 15:09 | Kim |  Chaos
Začínám se do toho všeho moc zamotávat.
Smutný, životem zklamaný hyeny se snažej rozkrást mé ohryzané, rozkládající se tělo. Je moc na odiv. Já nevím. Já fakt nevím.
Tak už to vyklop.
Promiň, ale stejně spolu nejsme, tak je to jedno.
Cejtim se pěkně trapně, abys věděla.

Nabízí mi svojí krev a místo pod křídly. Rozleptanej mozek, nebo má furt rádo, nevím.
Tak teda dobrá, ale nesmí o tom nikdo vědět, zvlášť na intru!
A proč jako?
Neřeš prostě.
...
Měla bych začít přemejšlet. Sednout si, koukat z okna a trochu si vše srovnat. Mohly by mi narůst křídla abych se mohla srdečně zasmát. Vyměnit peníze za kukuřičné lupínky, ty pak rozmočit v mléku a střelit si to do žil. Toulat se březovým háje. Mám ráda břízy. Voní po ztraceném dětství. Psali jsme po nich tužkou... vzkazy, přání smazal podzimní déšť. Pozorovala jsem ho z ubytovny. Záclony a oranžová kuchyň. Voní to po dětství. Palanda a modrej koberec. Hračky, hračky všude. Plánovala jsem jim život jaký jsem vždycky chtěla žít já. Prootže jsem věděla že ho nikdy žít nebudu. Farma nacpaná k praksnutí koňmi. Prostituka s motýlími křídly na výletě v San Francisku. Postel jako kocábka a modrej koberec Tichej oceán. Vyber si. Vychovávali mě plyšáci.
Pak se se mnou rozloučili a navždy usnuli. Prej už musím jít napříč životu sama. A jaký si to udělám, takový to budu mít.
Tak teda fajn.
Ups.
Těsně vedle.
Zamotalo se to. Doposud to i s mejma věčnejma kecama nějak šlo. Ale nějak se to zamotalo. Protože teď nejedu za sebe. Ale jde i o jiný. Na kterejch mi docela i záleží. Krok vedle a poštvu je navzájem proti sobě.
A já zbaběle zdrhnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama