Vakuum

11. dubna 2013 v 18:38 | Kim |  Chaos
Jsem unavená, chybí mi šest korun na cestu domů a vůbec je mi tak nějak blbě.
Když už nemůžu hulit kvůli tomu že nemám peníze, tak stejně jsou lidi tak ochotní že mě zkouřej zadarmo, tudíž se zase všechno veze.
Za prdelí kurátor, sociálka a testy na THC. Nasraná máma a neomluvený hodiny ještě z dob, kdy jsem fakt na tu školu srala.
Panebože, to je to zas všechno opravdu zpátky?
V úterý (?) se stala věc tak vážná, že ani nevím jestli o tom vůbec psát. Totálně mi jeblo v palici a byla jsem rozhodnutá, že se doopravdy zabiju. Je to všechno chemie v mozku která ovlivňuje všechny moje další životní kroky. Serotonin.
Naneštěstěstí jsem u sebe léků neměla dostatek k tomu, aby mě to zabilo. Pořezat jsem se nemohla. A navíc, když mi ta šílenost situace došla, jsem uznala za vhodný o tom někomu co nejrychleji napsat a jedinej kdo se nabízel byla V. Ta se vyděsila a prosila mě, ať to ještě nějak vydržím do pátku kdy se uvidíme a všechno proberem.
Celý ty dny jsem seděla na posteli s kompem na klíně, ale nějak jsem mu pozornost nevěnovala. Přemejšlela jsem.
Tahle škola je na nic.
Tyhle lidi na týhle škole jsou na nic, nebo spíš já jsem na nic a mezi ně nepatřim. Už od začátku tu mám pověst podivína a nikdo se se mnou dvakrát zahazovat nechce, tak jim to oplácim. Jo, neřikám že jsem nikdy s těmi lidmi venku nebyla, ale nerozumím jim, vůbec. Nemám si s nimi co říct. Bavím se tu možná tak s třemi lidmi, z toho to jsou všichni kluci a z toho mě každej z nich stejně tak napůl zatracuje jakožto ztracenej případ, zvláště když jsem měla oplejtačky s tím největším šílencem z intru.
To mě taky už přestává bavit, přestává mě bavit se s lidmi. Smrtelně vážně. Žádná konverzace mě nenaplňuje. Každýho bych nejradši na místě postřelila. Vyhýbám se jim.
Pokud se teda nejdu zkouřit. To jsem najednou s lidmi moc ráda.
Ale hulit už prostě nesmím, jinak mi přišijou kurátora.
Stejně to dělám. Tejden bez toho už neumim vydržet...
Jsem fakt trapná jou jou.
Mám ale plán.
V osmnácti, až dostanu přístup k závratý sumě peněz po tátovi, tak si kupuju jednosměrnou letenku do USA a už se nevracim.
Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 11. dubna 2013 v 22:26 | Reagovat

Seš naivka, ale to patří k věku.
Jednou přijde umírnění, útlum a závažnější problémy... a nebo třeba ne, no... jsem taky nějak přechytřelá.
Ale moje ségra byla v těch Bohnicích taky, takže tak nějak vím, jaký jsou s tím problémy... možná jí znáš.

2 Creepy cake Creepy cake | 12. dubna 2013 v 12:38 | Reagovat

bože, jak ráda bych jela s tebou pryč a už se nikdy nevrátila.
ale nemůžu. musím jít na úřad práce, hledat práci, najít jí, dělat někde u pásu, vzít si nějakýho pupkatýho kreténa, kterej mě bude bít, rozvíst se, ztratit práci a umřít.

brečím už jenom, když to píšu.

nechci.

3 Emm Emm | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 9:57 | Reagovat

Už ani nemůžu slyšet o hulení. Někdo tady v baráku pod náma už 2 dny hulí a voní mi z toho celej pokoj. Strašně závidím xD
Mě 18 je. Vypadnout chci, ale nemám na to... Na konci měsíce ale jedu do Německa ♥ že bych tam zůstala? xP
Žij a přežij...

4 WildChild WildChild | Web | 17. dubna 2013 v 20:16 | Reagovat

Neumím si představit, že bych nemohla hulit. Jedna z nejlepších kamarádek je v ústavu, s Přesličkou a ta schýza z testů a podobně, brrr.
Držim ti palce s životem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama