Čas je relativní a je to prdel

23. července 2013 v 21:43 | Kim |  Stereotypní zápisy
Moc nepíšu, seru na to.
Nedávno mi jedna kámoška připomněla, že vloni touto dobou jsem na blog psala něco v tom smyslu že bych ráda věděla jak bude za rok.
A hele, ono je to tady.
Mám sto chutí říct že všechno je kurva stejný ale když se nad tím doopravdy zamyslím, tak to byl ten nejšílenější rok za celej můj život. Dosavadní. Nejspíš.
Můj život se totálně změnil nástupem na střední školu. Jít na internátní školu byl ten nejpitomější nápad, ale zároveň jsem tak příšerně vděčná za ten pobyt tam.
Předem jsem se zbavila strachu z cizích lidí, protože tam zezačátku nebyl nikdo, koho bych znala. Postupem času jsem poznala toho nejblbějšího a nejvíc imbecilního člověka co kdy můžete potkat (viz spolubydlící), poznala jsem feťáky, poznala jsem typický studenty, poznala jsem umělce, poznala jsem poprvý homosexuály kteří se stali takřka mými nejlepšími přáteli, poznala jsem... ano, poznala jsem mýho nynějšího přítele. To jak jsme se dali dohromady, co všechno jsme prožili, co všechno jsme si kdy řekli a jaký píčoviny jsme vyváděli, to jsou všechno takřka jediný věci co se mi honí hlavou a na který musím pořád dokola vzpomínat... protože věřím že tyhle vzpomínky nikdy nevyblednou.
Tím se vlastně odstartovaly veškeré změny v mém životě.
Byo 19.září a my jsme se šly společně se spolubydlícíma zkouřit.
Rozhodla jsem se že půjdu na pokoj a trochu se prospím.
Jen jsem si lehla, někdo otevřel dveře.
Oděn v černém kabátě, rozcuchané vlasy, přihmouřený oči a kamenný, ovšem zároveň i jemný výraz.
Láska jak hrom, láska co mě připravila o veškerý city k ostatním, protože jsem je dala jen jemu, což jsem bohužel ovlivnit nikterak nemohla.
Ano, kvůli němu jsem přišla i o mnohé co jsem měla ráda.





Ale tak co, nemám bejt píča.
Co mi rok ještě dal? Proxanaxované či prohulené či propité večery, psychické zhroucení jež mě dostalo do psychiatrické léčebny v Bohnicích (je to tam super!), první nezávaznej sex v životě po kterým fakt nechápu co na něm lidi vidí, seznámila jsem se Honzou, Honza mě vyfakoval, Honza se zas se mnou skamarádil, začala jsem studovat židovskou Kabalu, utekla jsem z domu, dostala novej telefon, seznámila jsem se s Viktorkou a kopou dalších lidí bez kterejch už si život představit nedokážu, pořídila jsem si kocoura kterej mě teď kurva sere, přišla o to na hotelu (málem tenkrát matka nahlásila že mne muž, dle jejích slov prasák a zmetek unesl), poprvý v životě se nedávno opila do sraček, zjistila jaký to je být záškolák, zjistila jaký to je poslat učitele do prdele, zjistila jsem jaký to je stát mezi začínajícími feťáku ráno na Krystalu a čekat než začne škole, chodit po škole zase na Krystal, poznala jsem Varnsdorf, došlo mi že většina lidí je fakt hloupá, došlo mi že se něco mýmu mozku stalo a že už neuvažuju jako předtím a už nikdy v životě nebudu.
Mé životní priority se otočily o 180 stupňů a já už nesním o tom že budu jednýv hospodě u pláže která se jmenuje "Kensington club" popíjet džus, z okna pozorovat moře a poslouchat skotský dudácký odrhovačky.
Nevím co chci, ale ne, tohle ne. Musím pátrat dál.
Co přinese další rok?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enitas Enitas | Web | 23. července 2013 v 23:52 | Reagovat

Utíká to rychle, že? Tak uvidíme, co bude dál.

2 hudební děvka. hudební děvka. | Web | 25. července 2013 v 4:12 | Reagovat

řekla bych, že se všechno pořád opakuje. nějak jo.

těšim se do nový školy.

3 Emily Emily | Web | 26. července 2013 v 11:41 | Reagovat

Koukám, že jsi měla rok plný změn. No, těším se na další článek za rok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama