Zabordelenej mozek

31. července 2013 v 17:41 | oldfashionedfuckoff |  Chaos
Modrý oči na mě vejraj, flusnu jí do ksichtu. Ležim ti v žaludku, co?
Ty mě taky. Vy mě taky.
Jste plevel společnosti, podřadní fakýři, kraj útesu, herci zamítnutého pilotu, zbyteční. Mezi vaše záliby patří psací stroje, Crystal Castles a kafe. Nebavim se s váma, jste přemnožení a ztrácíte na smyslu a účelu. Jděte se pořezat a zahrabat.
Myslím že ztracenější jsem v životě nebyla (kecám), ale získala jsem svým způsobem nadhled který mě opravdu baví.
Narvu do sebe pět jointů, a cesta napříč městem je hned snesitelnější, jinačí. Všechny ty prasečí ksichty mi pak samy uhejbaj, vlastně tam ani nejsou protože začíná děsně chcát, a tak se všichni nasardelej pod střechy kde se tře jeden o druhýho. Pak jsem tu já s mikinou oblečenou šejdrem, ksichtem rozmáčenym a já nevim co ještě. Běžim v kaluži podél silnice s roztaženýma rukama, voda stříká sem a tam, všechno se ztrácí v ohlušujícím dešti, ale já jsem kurva svobodná, nejsem prasečí ksicht.
Jsem totiž na kaši. Matně si vzpomínám na to jak jsem s otevřenou pusou seděla u stolu v hospodě a nezmohla se na jediný pohyb či slovo.
Chybí mi.
Dětství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hudební děvka. hudební děvka. | Web | 31. července 2013 v 23:30 | Reagovat

definuj definici.

... bavíš mě.

2 Enitas Enitas | Web | 4. srpna 2013 v 12:45 | Reagovat

Svoboda. Ten nejlepší pocit. A je úplně jedno, jak toho člověk dosáhne (nakašii).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama